Únor 2003: Havárie raketoplánu Columbia. S okamžitou platností jsou pozastaveny další starty a rozbíhá se vyšetřování.

 Srpen 2003: Vyšetřovací komise označuje za jednu z příčin havárie finanční škrty v rozpočtu agentury a náklady spojené s výstavbou mezinárodní stanice ISS.

 14. ledna 2004: Prezident George Bush zveřejňuje nový plán kosmického výzkumu. Mezi hlavní priority řadí lety lidské posádky k Měsíci a později také pilotovaný let k Marsu. Pro dosažení těchto cílů je podle Bushe přehodnotit dosavadní aktivity NASA.

 16. ledna 2004: Ředitel NASA Sean O'Keefe ruší nejbližší plánovaný servisní let raketoplánu k Hubbleovu dalekohledu. Podle něj je to příliš riskantní; v případě poruchy raketoplánu by se astronauti nedokázali přesunout do druhého stroje a proto budou raketoplány létat pouze k ISS. Zrušení servisního letu přitom znamená zkrácení životnosti v danou chvíli skvěle fungujícího dalekohledu o několik let. O'Keefovo rozhodnutí vyvolává odmítavou reakci po celém světě.

 Prosinec 2004: Akademie věd jednoznačně doporučuje let lidské posádky k dalekohledu. Paralelně zvažovaná robotická mise je podle ní jenom obtížně realizovatelná.

 Únor 2005: NASA zastavuje všechny přípravy na opravu Hubbleova dalekohledu. Důvod je prostý - v návrhu rozpočtu na rok 2006 nedostala na opravu teleskopu ani dolar. Bez opravy Hubbleův dalekohled definitivně selže během dvou až tří let.

 Březen 2005: Kongres přikázal vedení NASA rezervovat v letošním rozpočtu tři sta miliónů dolarů na přípravu servisní mise raketoplánu, která by se měla uskutečnit v roce 2008.

 Události z počátku letošního roku se zdají být v přímém rozporu. Musíme si ale uvědomit, že o definitivní podobě rozpočtu kosmické agentury a potažmo jejích aktivitách rozhoduje americký Kongres. V minulosti se například opakovaně stalo, že Kongres znovu vrátil do hry projekty, které se americká vláda rozhodla smést ze stolu.

 V podobné rozuzlení doufají také zastánci Hubbleova dalekohledu. Mají v Kongresu vlivné zastánce, v jejichž čele stojí Barbara Mikulski, vlivná senátorka Demokratické strany. Nikoliv náhodou v jejím státě sídlí Goddard Space Flight Center, které je druhým nejvýznamnějším střediskem NASA, a také The Johns Hopkins University, spravující právě Hubbleův kosmický dalekohled.

 I kdyby nakonec zastánci kosmického teleskopu svůj boj prohráli, zapsala by se "causa Hubble" do historie jako relativně důstojné ukončení jednoho úspěšného projektu. To by ovšem nesměla před několika dny na stránkách listu The Washington Times vybuchnout malá žurnalistická bomba. Nejmenovaní pracovníci NASA v článku přiznali, že zaklínání ředitele O'Keefa bezpečností astronautů bylo zřejmě jedním velkým humbukem. Už v březnu 2003 mělo vedení NASA na stole model upraveného spojovacího modulu ze stanice Mir. Ten by umožňoval pohodlně propojit dvojici raketoplánů na oběžné dráze tak, že by se mezi nimi posádka mohla přesunovat doslova v letním tričku. Navzdory tomu ředitel O'Keefe celý rok 2004 stavěl svoji argumentaci na tvrzení, že NASA nedokáže podobný přesun technicky zajistit. Ve světle nových faktů vypadá jeho obhajoba bezpečnosti astronautů pouze jako zoufalá snaha něčím podepřít své od počátku špatné rozhodnutí.

O'Keefa samotného už podobné starosti asi netrápí. Minulý měsíc se vzdal své funkce a odešel na místo rektora Louisiana State University. Odchod na méně vlivnou pozici mu bohatě vynahradí čtyři sta tisíc dolarů ročně, spojených s novým působištěm (ve své předchozí funkci si vydělal méně než polovinu). Kolem O'Keefova nástupce dlouho panovala řada dohadů, protože Bílý Dům s oznámením nového jména příliš nespěchal. Nakonec se v pátek rozhodl navrhnout na uvolněné místo Michaela Griffina, který už v minulosti pro NASA pracoval. Kromě toho se také stihl zapojit do vývoje protiraketové obrany a nějakou dobu vést agenturu In-Q-Tel. Tato zajímavá organizace spadá pod CIA a podporuje některé vybrané firmy, vyvíjející nové technologie použitelné pro americkou vládu. Mike Griffin bude podle všeho přijatelný také pro Kongres a jeho definitivnímu jmenování by tak nemělo nic stát v cestě.

 Nového šéfa NASA čeká složité období. Na konec jara se chystá obnovení provozu raketoplánů a mimo jiné také bude muset získat pro kontroverzní plány pilotovaných letů k Měsíci a Marsu některé skeptické členy Kongresu. Bez ohledu na to už ale probíhají rozsáhlé finanční přesuny a skromnější programy hlásí první padlé.

Voyagery jsou další na řadě

 Hubblův kosmický dalekohled je momentálně nejúspěšnějším projektem NASA. Během deseti let vzniklo na základě jeho pozorování pět tisíc vědeckých článků a v posledních době se tempo ještě zvýšilo Mimochodem: výzkum na stanici ISS tvoří základ pouhých sedmdesáti čtyř (!) prací. Ale jako každý přístroj i Hubblův teleskop nezadržitelně stárne a proto se už začíná rýsovat jeho nástupce, Webbův kosmický dalekohled (JWST). Bude sice trochu o něčem jiném než Hubble, ale astronomie zřejmě bez přístroje na oběžné dráze nezůstane.

Totéž bohužel nelze říci o jiných programech. Ždímání peněz uvnitř NASA ve prospěch příprav na pilotované lety pravděpodobně odskáče ambiciózní projekt Jupiter Icy Moon Orbiter (JIMO), v rámci kterého měla v roce 2012 odstartovat směrem k Jupiteru mohutná sonda vybavená jaderným reaktorem a iontovým pohonem. Dalším bezprostředně ohroženým programem je Kepler, projekt vyhledávání malých exoplanet.

A to "nejlepší" nakonec: podle magazínu Nature hrozí na podzim uzavření hned sedmi nízkorozpočtových misí: TRACE (Transition Region and Coronal Explorer), FAST (Fast Auroral SnapshoT), Geotail, Wind, Polar, Ulysses a Voyager.

Asi největší ztráta by byla spojená s odchodem prvního z Voyagerů. Ten je už ve vzdálenosti třinácti světelných hodin od Slunce a každou vteřinu urazí dalších sedmnáct kilometrů. Od roku 1988 je nejvzdálenějším lidským výtvorem ve vesmíru a také nejžhavějším kandidátem na dosažení tzv. heliopauzy, považované za hranici sluneční soustavy a bránu do kosmického prostoru. Jeho vypnutí by znamenalo nenahraditelnou ztrátu, tím spíše že má energii ještě na dalších patnáct let činnosti a jeho roční provoz stojí NASA v porovnání s ostatními výdaji zanedbatelné čtyři miliony dolarů.

Vzhůru k Měsíci a Marsu. Ale proč vlastně?

Podtrženo a sečteno: změny, které si vyžádal nový vesmírný program, jsou už v běhu a veškeré nesouvisející oblasti výzkumu se v NASA stávají ohroženým druhem. Často se přitom jedná o projekty, které nemají žádnou alternativu a jejich financování by zvládla řada zámožných "civilistů".

 Naproti tomu se ozývají argumenty zastánců pilotovaných letů k Měsíci a Marsu, které můžeme rozdělit do tří skupin. V té první jsou pragmatici - investice do pilotovaných letů podpoří průmysl ve státech, kde se nacházejí výzkumná střediska. To je sice pravda, ale například Evropané to příliš neocení. Ve druhé skupině jsou idealisté, pro které představuje dobývání kosmu těžko definovatelný, ale o to ušlechtilejší úkol pro celé lidstvo. Ve srovnání s mnohem aktuálnějšími a ryze pozemskými ale taková představa rychle bledne. V poslední skupině najdeme technologické nadšence, kteří si od nového kosmického programu slibují boom nových technologií a za příklad dávají především program Apollo. K čemu vlastně čtyřicet let stará výprava mimo jiné přispěla?

  •  Nové technologie materiálů (slitiny, technika lepení kovů, ohnivzdorné lamináty)
  •  Miniaturizace a vývoj počítačových komponent
  •  Přínos pro biologii a lékařství (vývoj zařízení pro přenos dat z těl astronautů, vývoj umělého srdce a ledvin, zmrazování v chirurgii, ale i při skladování krve, tkání a plazmy)
  •  Využití družic (mapy geotermální aktivity, předpověď počasí)

 Vidíme, že jediným skutečně bezprostředním přínosem snahy udržet křehký lidský organismus naživu v kosmickém prostoru jsou medicínské aplikace. Ostatní technologie by podle všeho vznikly dříve nebo později i bez pilotovaných letů a například tempo miniaturizace už dnes kosmický výzkum neudává.

Ambiciózní plány Bushovy administrativy tak znovu nastolily otázku smyslu pilotovaných letů jako celku. Mají takové pokusy opodstatnění, pokud budou znamenat ukončení řady jiných projektů, jejichž jedinou "chybou" je slabá publicita? Dnešní postmoderní svět navíc symbolům pokroku příliš nefandí. Konstruktér parního stroje se stal hrdinou a jeho výtvor odstartoval průmyslovou revoluci. Jak dlouho se ale udrží lidská stopa v marťanském písku na stránkách novin jednadvacátého století? Doba kosmických pionýrů už skončila.