Po finále jste nedokázala popsat, co cítíte. Pár dnů po něm už máte jasněji?

Už vítězství začínám vnímat, je to hezký pocit a obrovský úspěch v mém životě, nečekala jsem to. Kdyby mi někdo předpověděl, že soutěž vyhraju, nevěřila bych mu. Je to náročné, ale užívám si to. Je to obrovská změna, jsem moc ráda.

Je pro vás titul největším dosavadním úspěchem?

Když jsem se dostala na vysokou školu, byl to další velký úspěch a přelom v mém životě. Ale tohle je úplně z jiného světa. Vítězství v Miss je zkrátka jeden z největších úspěchů mého života.

Oslavila jste ho pořádně?

Právě že ani moc ne, byla jsem unavená. Ani narozeniny, které jsem měla den před finále, jsem neoslavila. Počítám, že si to vynahradím. Až v pátek konečně přijedu domů, oslavím to s rodiči. Pocházím z vesnice, kde je všechno vzhůru nohama, všichni se na mě těší. Možná bude i nějaké slavnostní přivítání.

Kdo vám k vítězství blahopřál první?

Přítel, který byl v publiku, i když se ke mně přes novináře nejdřív vůbec nedostal. Gratuloval mi, řekl mi, že jsem skvělá a že mě má rád. Rodičům jsem volala jako prvním, řekli mi, že mě milujou.

Jaké bylo probuzení do nedělního rána po sobotním finále?

Probuzení bylo tvrdé, nevěděla jsem, jestli je vítězství vůbec pravda. Pak jsem ale viděla korunku na stole a řekla jsem si, že to asi tak bude. Nejdřív jsem ale opravdu nemohla uvěřit.

Získala jste milión korun. Už ho máte na účtu?

Zatím nemám. Ještě nevím, kdy ho mít budu.

Co si pořídíte?

Chtěla jsem auto, teď ho mám, stejně jako byt. Budu tedy šetřit na horší časy, chci mít nějakou rezervu. Nechci peníze neuváženě utratit. Rodičům dám určitou částku. Ale budu potřebovat také financovat kariéru. Hodně bude stát cestování, život v Praze taky není nejlevnější. Dřív jsem si chtěla koupit koně, ale teď bych na něj neměla absolutně čas.

Je pro vás milión velká částka?

Milión jsem ještě nikdy neměla. Je to hodně, když studentku potkají takovéhle peníze. Záleží ale také na tom, jestli s nimi člověk rozumně naloží.

Vyhrála jste také hondu, máte řidičák?

Nemám, ale jakmile se dostanu domů, začnu si ho dělat. Zatím nebyl čas, pořád jsem to odsouvala, v zimě jsem se nikdy učit jezdit nechtěla. Ale i kdybych nevyhrála, tak jsem si letos na jaře chtěla na řidičák konečně najít čas. Řídit jsem už párkrát zkoušela, ale v podstatě to vůbec neumím. Rodiče auto nemají, ale přítel ano, jenže zase nemá hondu.

Už jste navštívila byt, který byl další z cen?

Vím, že má být na Barrandově, asi 3+1, zařízený. Ale Prahu neznám, tak vůbec nevím, kde se nachází a jak je daleko od centra. Neviděla jsem ho, ale snad v nejbližších dnech se na něj konečně podívám. Jsem na něj zvědavá.

Čili budete bydlet v Praze. Kde bude bydlet váš přítel?

Já se budu snažit dojíždět za ním do Olomouce, ale těžko říct... Ale i on jezdí do Prahy za prací, můžeme se vídat v obou městech.

Co dělá váš přítel?

Má internetovou firmu, podniká, takže v Praze má zákazníky. Základnu má ale v Olomouci, budeme jezdit sem a tam, pokud bude čas a možnost.

Není to pro vztah náročné?

Chodíme spolu přes dva roky. Vím, jak to chodí, čtu noviny, časopisy, kde se píše o rozchodech. Ale já doufám, že to zvládneme.

Nebojí se váš přítel, že vás ztratí?

Na to se ptají všichni. Obava tu asi je, přece jen budeme od sebe dost daleko, ale myslím, že to máme oba srovnané a že jsme rozumní lidé, on je už dospělý chlap, Pavlovi je třicet. Určitě to bude těžké, čeká nás v tomto ohledu zkouška.

Probírali jste to už spolu?

Ano, Pavel tvrdí, že to zvládneme. On není žárlivý typ a věří mi. Už dříve se kolem mě ometali kluci...

Podobně mluví každá vítězka Miss, skutečnost se pak za pár měsíců změní.

Je mi to jasné, ale my to takto nyní skutečně cítíme. A třeba budeme výjimka. Byla bych ráda. Doufám, že všem ukážeme, že lze vztah i po vítězství v Miss udržet.

Čeho si nejvíce ceníte na svém příteli?

Je chytrý, pozorný, citlivý a podporuje mě.

Jak byste v neděli, den po finále, odpověděla prezidentovi Václavu Klausovi na otázku, kterou vám položil ve finále - tedy, co jste si při pohledu do zrcadla ráno řekla?

Řekla jsem si, že jsem dokázala zvítězit. Je to doma, jak říkají naši. Ale jinak nemám problémy s ranním vstáváním. Moc se nelíčím, takže se ráno v zrcadle neptám: "Ježíš, kdo to je?"

Kolik času trávíte ráno v koupelně?

Kromě běžného umytí se moc nelíčím,  namaluju si trochu řasy, použiju lesk, do školy si udělám culík, jsem v pohodě. Určitě nevstávám o dvě hodiny dřív, abych se stihla nalíčit. Chci být přirozená.

Poznala jste jiné soutěže krásy nebo modeling?

Česká Miss byla má první soutěž, modelingu jsem se začala trochu věnovat asi rok před soutěží. Byla jsem v agenturách a na castinzích, ale profesionálně jsem se mu vyloženě nevěnovala.

Teď ho ale asi budete muset dělat. Láká vás to?

Láká. Vydělám peníze, vždyť studuju a finance jsou vždycky potřeba. Ale pak získám i další zkušenosti, mohu cestovat, poznám nové lidi. Modeling nabízí i určitý pocit svobody, i když ta práce je náročná a tvrdá. Myslím, že to stojí zato.

Chtěla byste se propracovat až do topmodelingu?

Na to jsem až moc... nechci říct obyčejná, ale nemám například dostatečnou výšku, která je k tomu potřeba. Jinak je to samozřejmě sen každé holky, ale nevím, kam mě osud zavane. Když to přijde, budu to řešit a akceptovat třeba i s negativními stránkami, s nimiž se v této branži musí počítat. Chce to pevné nervy.

Vy je máte?

Já jsem byla sama sebou překvapená, že jsem soutěž zvládla v pohodě, za což jsem ráda. Vše bylo v klidu. Škaredé reakce neřeším, pouštím je uchem ven. I když mě zamrzí, ale každý má svůj názor. Nemůžu se zalíbit všem.

Už vám někdo něco ošklivého řekl?

Po vítězství ne, ale něco jsem už dříve četla na internetu. Někdy mám pocit, že když je člověk štíhlý a sportuje, tak se to u nás bere skoro jako zločin. Mrzí mě, že úspěch se u nás neodpouští.

Zajímáte se o módu?

Ráda nakupuju, ale nejsem typ, který musí mít za každou cenu nejnovější trendy. Jsem ráda, když mám jednu i dražší věc a tu kombinuji. Myslím, že mám svůj styl, který je spíš sportovní, ale líbí se mi i elegance. Samozřejmě také v časopisech sleduji, jak se módní styly mění. Ale nemusím si nutně pokaždé koupit, co zrovna letí. Studuju, takže finance jsou omezené, i když se snažím chodit na brigády. Každopádně si nemyslím, že oblékat se podle posledních výstřelků je v životě až tak moc důležité. Nemyslím si, že by mě měl někdo víc rád, jen proto, že budu mít značkové oblečení.

Razíte heslo - podívej se, co dělají ostatní, a udělej pravý opak. Chcete být výjimečná?

To určitě ano. Vím, že to zní zvláštně, ale já nemám ráda bezhlavé stádo, které někam letí a neví, proč to dělá. Pro mě je důležité vědět, co chci, proč to chci dělat a jít si za tím.

Čím jste výjimečná vy?

I když jsem poměrně mladá, tak na svůj věk jsem rozvážná. Všichni mi říkají, že jsem vyzrálá, rozumná, i když jsem malé kuře. Ale to neznamená, že bych třeba nechodila na diskotéky, ráda se bavím, ráda jsem mezi lidmi.

Miss po vítězství zpravidla pláčou, vy ne. Jste tak silná?

To už mi hodně lidí vyčetlo, ale já jsem byla dojatá. Ovšem jedna malinká slzička tam přeci jen ukápla. Ale že bych hystericky začala plakat, to ne.

Jste spíš extrovert, nebo introvert?

Jak kdy. Mám ráda svůj klid a někdy mi možná dělá problémy se seznámit, ale většinou ostych rychle překonám a jsem v pohodě. Pláč nemám ráda. Hodně dám na první dojem. Když je mi člověk hodně nesympatický, činí mi to potíže.

Zklamal vás už někdy první dojem?

Určitě jsem se už v člověku spletla. Ale většinou se na první dojem mohu spolehnout.

Našla jste si na soutěži kamarádky?

Asi tři. Nejvíce jsem se bavila s Helenou Benešovou, s ní jsem také bydlela na pokoji. Pak jde o Moniku Voráčovou a Zuzanu Línkovou. Všechny čtyři jsme vlastně byly tmavovlásky. Máme stejný smysl pro humor, často jsme si spolu sedly, povídaly si a rozuměly jsme si. Jsem tomu moc ráda.

Budete se stýkat i nadále?

Doufám, že ano. I teď po vítězství mi píšou textovky, jak se mám, ať to všechno vydržím. Chtějí za mnou i přijet na hotel, aby mi tam nebylo smutno. Všechny tři jsou z Prahy, mají to teď ke mně blízko.

Jak vám bylo, když vás moderátor Vojtěch Kotek při volné disciplíně přehodil s jedenáctkou Zuzanou Štěpanovskou?

Byla jsem zrovna nachystaná, že půjdu na pódium. Vedle byla Zuzka, která se s partnerem rozcvičovala. Najednou proletěla kolem mě. Ale prostě se spletl. Líto mi to nebylo, věděla jsem, že po ní stejně půjdu. Za zlé jsem mu to neměla. Vojta byl nervózní, nakonec vše zvládnul skvěle. 

Bála jste se něčeho při finále?

Jedině jsem se bála právě volné disciplíny, kdy jsem malovala jablko. Přišlo mi to vtipné, ale nevěděla jsem, jak budou reagovat lidi, jestli nezůstanou na mě koukat vyjeveně.

Jak vás disciplína s portrétem s výsledným jablkem napadla?

Já sice ráda tancuju, ale chtěla jsem být originální. Myslím, že jsem si vybrala dobře. Někdo sice říkal, že jsem si tím ublížila, že to bylo trapné, ale byli i ti, kteří si myslí, že se mi to povedlo.

Proč jste si jako model vybrala právě Romana Šebrleho?

Probírali jsme to s produkcí, koho vyzvat. Jeho jsme zvolili proto, že je sympaťák, že se třeba neurazí. Sám netušil, co na pódiu bude dělat, bylo to pro něj překvapení.

Čeho se po vítězství nejvíce bojíte?

Určitě se obávám Miss Universe, ale těším se na soutěž. Nemám s podobnými soutěžemi zkušenosti, nevím, co mě čeká. Ale myslím, že to zvládnu. Když jsem se už dala na vojnu, musím bojovat.

Toužíte po titulu Miss Universe?

Přítel říkal - to už nevyhrávej, jinak už bych tě neviděl vůbec. Já si tam jedu užívat a možná získat trošku více sebevědomí. Jinak se ale domnívám, že by byla náhoda vyhrát světovou soutěž.

Nebojíte se teď přílišné publicity a lživého bulváru?

Na ulici mě zatím lidi nepoznávají, ani nezastavují a neprosí o podpisy. Co se týče lží, když už jednou vyjdou, nedá se s tím moc věcí dělat. Sama budu vědět, jaká je pravda, hlavně jde o okolí. Budu se snažit vysvětlovat a uvádět na pravou míru. Budu se snažit ubránit zuby nehty.

Na finále jste se setkala se známými osobnostmi. Jak na vás zapůsobila třeba Tereza Maxová, která byla členkou poroty?

S paní Maxovou jsem se bavila jen chvilinku v zákulisí. Byla mi moc sympatická, rozesmála celou šatnu. Pak jsem se na dražbě setkala s Helenou Houdovou. To už jsem byla hodně unavená, ona stála vedle mě, chytla mě za ruku a ujistila mě, že vše vydržím. S Ondřejem Hejmou nebo Halinou Pawlowskou jsem ale neměla vůbec možnost mluvit.

Prezident Václav Klaus ale ve vás nějaký dojem zanechal, předával vám přeci korunku.

Od pana prezidenta jsem dostala pusu, což je super. Byla to samozřejmě pocta. Pak už jsem s ním ale nemluvila.

Jak na vás zapůsobila Jennifer Hawkinsová, Miss Universe?

Je to krásná žena, moc milá, na nic si nehraje.

Dala vám nějaké rady na světovou soutěž?

Ne, ale každou radu ráda přijmu.

Jakými jazyky hovoříte?

Anglicky se učím už od základky. Nechci nikoho pomlouvat, ale na gymnáziu jsem měla smůlu na angličtinářku, která dříve učila ruštinu, nebylo to to pravé.

Budete školu stíhat s povinnostmi, které vyplývají z vítězství v soutěži?

Zrovna jsem měla nastoupit na třítýdenní praxi, chtěla jsem to skloubit nějak dohromady, ale teď si budu muset zařídit asi odklad. Vypadá to, že budu muset studium přerušit. Ale školu dokončit chci určitě.

Studujete kombinaci český jazyk - rodinná výchova. Jaký předmět patří mezi vaše nejoblíbenější?

Literatura, pak taky psychologické předměty.

Chtěla byste jednou učit?

Určitě bych učitelství chtěla dva tři roky zkusit. Už od základní školy jsem si hrála na paní učitelku, chtěla jsem to dělat, doufám, že to vyjde.

Ale dneska už děti nejsou tak hodné, zvláště na druhém stupni...

Já už jsem si učení trochu vyzkoušela a cítila jsem zvláštní pohledy některých kluků, ale byli hodní, hlásili se. Na druhou stranu je pravda, že se mě často lidi ptají, proč nechci učit třeba na prvním stupni, kde jsou menší děti.

Mezi vaše zájmy patří četba. Jaký druh literatury máte nejraději?

Nemám vyhraněný druh, čtu podle nálady. Zrovna nedávno jsem si půjčila Nanu od Zoly. Pak mě zajímá psychologická próza. Líbila se mi Sophiina volba, z autorů mám ráda Richarda Bacha.

Poezii nečtete?

Skoro vůbec. Na to musím mít náladu.

K dalším vašim hobby patří jízda na koni. Jak dlouho se jí věnujete?

Pravidelně jsem jezdila, když jsem byla mladší. Poslední dobou už na to není čas. Jinak také ráda maluji, třeba koláže. Ale na zátiší bych si netroufla. Pak si maluju ve škole na okraje sešitů...

Poznala jste již nějaké cizí země? Jak na vás zapůsobily?

Pracovně jsem byla v tureckém Istanbulu. Je tam jiná mentalita. Lidé viděli mladou holku, tak okukovali, i když vyloženě nepokřikovali. Ale když jsem třeba prošla kolem hloučku, všichni se za mnou otáčeli.

A to ještě nejste blondýna...

Jasně, ani jsem nikdy nebyla. Ale byla jsem tam s kamarádkou, která blondýna byla, a kupodivu musím říct, že na mě se dívali víc. Ale to se dá zvládnout, já si tyhle věci moc neberu. Když se na mě na diskotéce dívá kluk, tak ho ignoruju. Stačí se škaredě podívat a mám klid. 

Kolik máte sourozenců?

Mám dvě sestry a bratra. Já jsem z nich nejmladší, takový benjamínek.

Rozmazlují vás?

Ne, vůbec, spíš jsme všichni měli vždy skvělý vztah. Teď jsem i dokázala, že už jsem dospělá, a oni jsou na mě pyšní.

Jaký máte vztah se sestrami?

Moje nestarší sestra je vlastně jakoby má druhá maminka, která se o mě v dětství dost starala. U nás to bylo vždy rodinné, nikdy jsem nepoznala, že by mi starší sourozenci něco záviděli. Samozřejmě, že někdy jsme konflikty měli, ale takové běžné, jak je zná každý z nás.

Dostala jste se v období dospívání do problémů s rodiči?

Do žádných vyhraněných. Samozřejmě jsem si snažila prosazovat vlastní názory, ale vždycky jsme se domluvili. Musím říct, že si nemají na co stěžovat. Nejsem konfliktní typ. Když se rozčílím, za chvíli jsem zase v pohodě. Moc se nehádám.

Co říká tatínek na to, že má doma čtyři ženské?

Vždycky jsme doma měly převahu, protože jsme čtyři, ale jinak je to super. Taťka je moc pyšný...

Teď po vašem vítězství je to jasné...

On byl ale už předtím. Je rád, že studuju. Nikdy jsme ani neměli žádné problémy, s čímkoliv kdykoliv za ním mohu přijít. Když ho chytla nějaká zlost, tak to odnesl bratr. Ale on si to občas i zasloužil. Brácha mě ale zase vždycky chránil, když bylo třeba.

Bydlíte s rodiči?

Ne, půl roku bydlím s přítelem v Olomouci. Předtím jsem bydlela s rodiči v rodinném domku. Tam jsem ze začátku neměla vlastní pokoj, byla jsem s bráchou. Doma mám ale stále zázemí. Máme tam i zahrádku, dřív jsem se o ni i trochu starala, teď je tam ale vysazená travička, tak není třeba.

Pořád máte na tváři úsměv, kde berete energii v dnešním světe se stále usmívat?

Hlavně od mého přítele. Taky jsem člověk, který se dokáže usmát,  i když mu někdo řekne něco škaredého. Pomyslím si - dobře máš jiný názor. Jinak se sama divím, kde beru energii teď, v době kolem soutěže.

Co vás dokáže naštvat?

Nemám ráda faleš a přetvářku, neupřímnost. Když někoho při lži přistihnu, dokáže mě to rozzlobit.

Co pak děláte?

Nic nerozbíjím. Vyletím, ale za chvíli jsem v pohodě a snažím se o problému s člověkem promluvit.

Jste ochotná dělat kompromisy?

Ano, nevidím na tom nic špatného. Někdy to bez nich nejde.

Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Mé vzpomínky se vztahují k době, kdy jsme jezdili za babičkou a dědou do oblasti u Karlových Varů, odkud pochází tatínek. Vždycky jsem se nejvíc těšila na prázdniny, měla jsem ráda už samotnou cestu, to se ještě jezdilo vlakem.

Pomýšlela jste na založení vlastní rodiny?

Půjdu do toho, až budu vědět, že jsem na rodinu připravená. Už ale vím, že bych chtěla mít dvě děti. Nejdřív holku, pak kluka. Chtěla bych být moderní maminka. Líbí se mi matky, které tlačí kočárek a samy mají kolečkové brusle. Chtěla bych si také se svými dětmi rozumět.

Nyní jste krásná, časem ale krása uvadá, podstoupila byste plastiku?

Když plastika může ženě pozvednou sebevědomí, nejsem proti. Někdo ale fakt neví roupama co dělat a leze pod nůž pořád, to už se mi nelíbí. Ale je to každého věc.

Co se vám na sobě nejvíce líbí?

Asi oči. Napsali o mě, že mám uhrančivý pohled, to mě opravdu potěšilo. Jsem se sebou spokojená.

A co byste naopak změnila?

Chtěla bych být vyšší. Čím jsem starší, jsem víc v pohodě a vzhled až tak moc neřeším.