"Už texty z období jejího života nás informují o páscích lněné látky napuštěných smolou na zátylku pod vlasy. Tím se královně natahovala kůže na čele, zvedaly koutky jejích mandlově hnědých očí a mizely vrásky kolem nich," uvedla na vědeckém sympóziu v Mnichově.

"Téměř stejnou techniku v podobě náplasti používají dnes třeba filmové hvězdy. V antice nebylo výjimkou ani složité vyhlazování tváře. Je pikantní, že královna, považovaná pro souměrnost své tváře za vzor pro nás, plastické chirurgy, zřejmě sama absolvovala omlazovací kúru," řekl bavorské televizi profesor Dietrich Hiltermann, šéf soukromé kliniky v Mnichově.  

Mocenský boj

Osmačtyřicet centimetrů velkou bustu velmi realisticky ztvárněné panovnice, nevlastní matky legendárního Tutanchamona, objevil tým německých archeologů vedený Ludwigem Borchardtem v prosinci 1912 v domě sochaře Thutmose u egyptské vesnice Amarna v polovině cesty mezi Luxorem a Káhirou. O rok později ji Osmanská říše předala finančníkovi a sponzorovi vykopávek Jamesi Simonovi, který ji nejprve vystavil ve své vile a v roce 1920 věnoval berlínskému muzeu.

V roce 1932, před příchodem nacistů k moci, se počítalo, že bude vrácena Egyptu. Káhira označovala vývoz busty za krádež. Rozpoutal se mocenský boj mezi nacistickými bossy: zatímco pruský premiér Hermann Göring se vyslovil pro vrácení, Hitler o tom nechtěl ani slyšet. Počítal s tím, že busta se stane atrakcí číslo jedna v budoucím Egyptském muzeu jeho vysněného hlavního města světa Germania.

Při bombardování Berlína za druhé světové války našla útočiště nejprve ve sklepě Státní banky, pak ve krytu u stanice Zoo a nakonec v jednom durynském dole, kde ji objevili Američané. V roce 1956 ji předali Západnímu Berlínu, muzeu ve čtvrti Dahlem. Letos ji čeká několik výstav po Berlíně a v srpnu se má vrátit na Muzejní ostrov.