Tak co, koukali jste se na Slunce nebo Saturn? Doufám, že vás to bavilo. Dnes si budeme všímat Měsíce. O nejbližším nebeském sousedovi se píší celé knihy, od nepaměti láká snílky a v dalekohledu je to rozhodně ten nejpozoruhodnější svět, co okolní Vesmír nabízí. Přestože se může na první pohled měsíční krajina jevit fádně a nepřehledně, není tomu tak.

Podíváte-li se na Měsíc bez dalekohledu, celkem jistě si všimnete tmavých fleků a světlejších míst. Právě různorodost při pohledu pouhým okem, stejně jako změna fází mohou za to, že Měsíc tu a tam vypadá jako lidská tvář, hopsající zajíc, nebo jen podivuhodný tenký srpeček nízko nad obzorem.

Obraz starý miliardy let

Ozbrojíte-li se i malým dalekohledem, pohled se nápadně změní. Na tváři Luny přibude spousta pih, různě velkých, různě osvětlených. Jsou to krátery, které vydržely na povrchu miliardy let, protože toto nebeské těleso neobklopuje atmosféra, která by jeho povrch měnila. Přestože při pohledu v dalekohledu se jeví měsíční krátery hluboké a s vysokými okraji, pohled zblízka by vás překvapil. Plasticky totiž krátery působí jenom díky nasvětlení slunečními paprsky. Ve skutečnosti vypadá kráter jako obyčejná díra v hornině, s centrálním hrbolkem.

O tom, jak vznikaly krátery se přeli naši předkové dlouhá staletí. Dnes víme naprosto jistě, že se tak stalo v důsledku srážek s tělesy po vzniku Sluneční soustavy. Než se prostor kolem Slunce pročistil, putovala zde obrovská armáda projektilů, které zjizvily tvář nejednoho tělesa. Na Zemi si kráterů tak snadno nevšimneme jednak díky tomu, že naše planeta je pořád geologicky aktivní, ale hlavně proto, že atmosféra a vegetace podobné stopy maskuje a vyhlazuje. Přesto i na Zemi napočítáme mnoho podobných struktur.

Země - Měsíc - Slunce

Měsíc je zajímavý z mnoha důvodů. Na závěr našeho seriálu si povíme kde načerpat moudra a tipy pro jeho zkoumání. Do příště si můžete pozorně proklikat například tyto stránky (které jsou rozhodně nejlepší u nás) a hlavně se na Měsíc také podívat. Najdete jej snadno. Hned po Slunci je na obloze nejjasnější. Můžete si všimnout, že je každý den jinde, pokaždé také vypadá trochu jinak.

Je to dáno tím, že společně se Zemí je Měsíc svázán gravitační silou a tak je pohyb obou těles provázaný. Protože Země je o mnoho těžší, způsobuje Měsíc jen malé pohyby naší planety, srovnáme-li je s pohyby Měsíce způsobené Zemí. Protože Měsíc obíhá kolem Země stejně rychle jako se otáčí, vidíme stále tu samou část jeho povrchu, přestože různě nasvětlenou Sluncem.

Pro názornou představu jak ovlivňuje vzájemná poloha Země-Měsíce-Slunce vzhled Luny, si můžete vzít lampičku tenisák a ,,pingpongáč''. Měsíc oběhne kolem společného těžiště soustavy Země-Měsíc asi jednou za měsíc, Země kolem Slunce (žárovky) jednou za rok. Snadno si namodelujete situaci (se zamhouřením mnoha očí nad tím, že to celé je o něco složitější tím, že rovina oběhu Měsíce je skloněna k rovině oběhu Země kolem Slunce například) se dá zjistit, kdy je Měsíc tenký srpek nad obzorem, nebo obrovské kolo v úplňku. Hodně sil s experimentováním...

Jak hledat hvězdy?

Minule jsem vám také slíbil, že se dnes naučíme hledat na obloze Saturn. K tomuto účelu jsem připravil malou mapku oblohy. Zopakujte si pravidla o tom kde je jaká světová strana a zkuste najít Saturn. V mapce je označen.

Příště se totiž ponoříme právě do toho, kde na obloze svítí jaká hvězda a jak to poznáme podle mapy. Do té doby jasnou oblohu...