Článek
Městští důchodci by téhle stařence mohli leccos závidět. Jako by si svůj věk vůbec nepřipouštěla. Tvrdí, že když má dost práce, cítí se mnohem lépe. Zimní měsíce, kdy není co dělat a ona by teoreticky mohla zůstat v domě a alespoň v rámci možností odpočívat, jí příliš nevyhovují. Mnohem raději má ty letní, kdy se může aktivněji starat o dům a zahradu.
Veselovova je jedinou stálou obyvatelkou ruské vesničky Safonovo. Jen do jednoho zdejšího domu občas přijíždějí jeho majitelé. Za dob Sovětského svazu tu žila spousta zaměstnanců místních farem. Ty však po jeho rozpadu zanikly a vesničané si museli hledat práci jinde. Většina z nich postupně odešla do měst a ti, kteří zůstali, buď zemřeli, nebo se odstěhovali za svými rodinami.
Na vlastní pěst
Ruska na videu ukazuje staré telefonní seznamy, které si schovala jako památku na někdejší obyvatele. S žádným z nich, kteří dosud žijí, už ale není v kontaktu, píše agentura AP. Příležitost odejít za svou rodinou měla i ona. Její pravnoučata jí nabízela možnost přestěhovat se k nim. Babička ale jejich žádost odmítla s tím, že se ze svého domu stěhovat nehodlá.
Život na vlastní pěst zvládá Veselovova na jedničku. Zastane práci na zahradě, kde pěstuje brambory a další zeleninu, naseká si dříví na zimu a v mrazivých dnech si krátí čas tkaním koberců. Jedinou komunikaci s vnějším světem jí kromě její rodiny poskytují zaměstnanci mobilního obchodu, kteří stařence zavážejí důležité potraviny a domácí potřeby.
Jezdí sem v zimě i v létě, a to za jakéhokoli počasí. Na starost mají i další obyvatele této oblasti, kteří žijí v podobných podmínkách jako Veselovova. Ti všichni by to do kamenného obchodu měli opravdu hodně daleko.
Po celostátním sčítání lidu v roce 2010 bylo v Rusku přes 19 tisíc takto opuštěných vesnic. Třiaosmdesát tisíc osad mělo méně než 100 obyvatel.