"S tímto, sedmnáctým, ročníkem přichází nová generace dívek. Když před šestnácti lety zvítězila jako první Miss Ivanka Christová, mnohé z letošních soutěžících se teprve narodily, nebo jim byl jen rok," zamýšlí se prezident soutěže Miloslav Zapletal.

Jak vás před šestnácti lety vůbec napadlo organizovat Miss Československa?

Ve druhé polovině 80. let jsem dělal externího dramaturga tehdy nově vzniknuvšímu Paláci kultury a sportu v Ostravě, kde se měla realizovat také kultura. Připravoval jsem programy pro velké auditorium, pro zhruba 14 000 diváků. Bylo potřeba připravit projekty, které by zaujaly veřejnost. Tak mě napadlo, že Miss, která u nás byla naposledy v roce 1969, by mohla být zajímavým produktem.

Věřil jste tehdy, že se ze soutěže stane tak atraktivní a dlouhodobá záležitost?

Ani mě to nenapadlo, protože první Miss se organizovala v době minulého režimu a bylo velmi obtížné, dokonce v určitých momentech riskantní, soutěž vůbec vyhlásit. Mluvil do toho tehdejší ústřední výbor SSM a politické orgány, kterým se projekt nelíbil. Podle nich Miss patřila k buržoazním přežitkům. Dokonce nám do toho mluvili. Chtěli, aby se projekt jmenovat Dívka Československa. Argumentoval jsem, že všude ve světě to je Miss. Miss Europe, Miss International, Miss World... Nakonec jsem si Miss Československa přece jen prosadil.

Bylo napoprvé pro porotu těžké shodnout se na tom, jak má vítězka vypadat?

Shodou okolností jsme měli štěstí, že se přihlásila Ivana Christová. Už v předkolech bylo zřejmé, že je zvláštní osobnost. Pokud si vzpomínám, všichni se jednoznačně shodli na tom, že by měla vyhrát. Ale málem nezvítězila! Ve finále, kde už se o titul ucházelo pouze pět dívek, porotci zadávali pořadí od prvního do pátého místa. Expert to ale omylem zadal obráceně. Najednou si předseda poroty všiml, že Ivana Christová, o které všichni hovořili jako o jasné favoritce, je na pátém místě. Předseda poroty Boris Fiľan běžel na scénu požádat Josefa Dvořáka, který tehdy společně s Magdalenou Dietlovou první Miss v přímém přenosu moderoval, aby vyhlašování pozdržel. Mezitím se podařilo chybu odhalit.

Jak jste se před lety cítil, když vás najednou obklopilo tolik krásných dívek?

To víte, že to bylo spojeno s určitými problémy, protože jsem na to nebyl příliš připraven. Nejsem člověk, jehož zásadní životní filozofií je obdivování krásných dívek. Vznikala celá řada složitých situací, protože jsem byl už tehdy ve věku, kdy by dívky mohly být mými dcerami. Navíc jsem žil se svou ženou. Dívky jako objekty profesionálního pohledu se mi povětšině líbí. Samozřejmě vůči partnerce či manželce to není příjemná pozice, takže jsem s tím mnohdy bojoval. Ale musím říct, že moje žena byla od začátku nad věcí.

Žárlila někdy vaše paní?

Ne přímo, některé situace jsou nepříjemné. Například jednou jsem vydražil missí korunku - Petry Minářové. A při tanci, kdy mi moderátor dal korunku na hlavu, mě fotili. Moje žena si na to téma ze mě trochu dělala legraci. Někdy byl kolem soutěže a mě mýtus - bůh ví, co se tam nedělo - mnozí předpokládali, že by se něco mělo dít, ale jsou to samozřejmě nesmysly. Mé ženě to ale nikdy zásadně nevadilo.

Šestnáct let hodnotíte ženskou krásu. Řekl jste si někdy, že jste už asi deformován svým povoláním?

Velmi často. Přeci jenom jsem muž, který chodí s otevřenýma očima a dívá se kolem sebe. Mnohokrát jsem se přistihl, že když vidím nějakou mladou pohlednou dívku, tak ji hodnotím stejně, jako když sedím v porotě Miss.

Co vás jako první na ženě zaujme?

Mluvíme-li o neznámých ženách či dívkách na veřejnosti, tak se patrně nejdříve, a to je právě ta deformace, dívám na postavu. Představím si, jak by se vyjímala na molu. Takhle pracuje profesionální podvědomí. Potom mě asi zaujme obličej. To jsou ty prvopohledové vjemy, které sledujeme i na missím molu. Pokud mám možnost dotyčnou trochu poznat, tak v ní hledám osobnost. To je ten druhý pohled. Zkoumám, jestli to je pouze povrchní krása, která nekoresponduje s vnitřkem duše. To se však odhaluje velmi obtížně. Pokud jde o vítězky Miss, tak dívky by měly být nejen okouzlující, šarmantní, krásné, ale měly by být především osobnosti. Nechci říkat, že hledáme intelektuálky, ale měly by se umět vyjadřovat, chovat, komunikovat, mít názory.

Jak se podle vás za šestnáct let změnily typy dívek, které se do soutěže hlásí?

Změnily se hodně. Když byl někdo v minulém režimu výjimečný a vystrčil hlavu, dostal po ní. Po revoluci se to začalo měnit. Rok od roku jsme se i my snažili najít mezi nimi především osobnosti, které jsou mimořádné nejen vzezřením. Tehdy bylo například výjimkou, když některá hovořila anglicky, dnes je to naprosto běžné. V tomto směru je za šestnáct let veliký posun. Také k nám naplno vstoupil modeling, styl líčení či oblékání. Navíc fyzicky vyrostly. Spočítali jsme, že missky jsou za těch šestnáct let v průměru asi o tři centimetry vyšší. A pokud mám shrnout soutěž samotnou, domnívám se, že ji lze hodnotit jako velmi atraktivní a populární a takovou, která si našla své místo ve společnosti.