Ve vzdálenosti 150 světelných roků od nás, v souhvězdí Pegase, leží docela nenápadná hvězda připomínající naše Slunce. Tak nenápadná, že není ani pozorovatelná pouhým okem. Na její spatření potřebujeme alespoň triedr. I její označení je nudné - HD 209458. Je ovšem výjimečná. Patří totiž do malé skupiny hvězd, o kterých víme, že mají vlastní planetární systém. Planet mimo naši Sluneční soustavu, kterým se říká extrasolární, dnes známe kolem stovky.

Neobyčejná planeta

A právě planeta obíhající tuto jinak obyčejnou hvězdu patří mezi ty nejzajímavější. U svého označení má připsáno dokonce hned několik prvenství. V roce 1999 se stala první extrasolární planetou, která byla pozorována při přechodu disku mateřské hvězdy. O dva roky později u ní astronomové za pomoci Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali sodík v atmosféře. Což bylo vůbec poprvé, co se u takové planety zjistily stopy existence atmosféry.

Když planeta přechází přes disk mateřské hvězdy, je to událost připomínající částečné zatmění Slunce Měsícem. Zde ale podobnost končí. Zatímco při tomto úkazu je - vzhledem k relativně malé vzdálenosti Měsíce od Země - zakryta větší část slunečního kotouče, v případě vzdálené hvězdy a její planety dojde jen k velmi nepatrnému poklesu jasnosti. Pouze extrémně přesná měření dokáží takové úkazy detekovat. Podmínkou je samozřejmě, aby spojnice Země-hvězda ležela v oběžné rovině dané planety. Jinak neuvidíme nic.

Horký Jupiter

O planetě HD 209458b dnes víme, že je podobná Jupiteru. Má poloměr 1,3 násobku poloměru největší planety Sluneční soustavy a 2/3 její hmotnosti. A co je nejdůležitější, obíhá velmi blízko mateřské hvězdě. Pouhých 7 miliónů kilometrů, což je zhruba 8krát méně než v případě Merkuru, Slunci nejbližší planety. Ke své hvězdě je tak blízko, že jeden rok na této planetě trvá pouhého 3,5 dne. Ve světle takových čísel zřejmě nepřekvapí další informace. Atmosféra planety dosahuje teploty kolem 10 tisíc stupňů.

Ve Sluneční soustavě nemá taková planeta obdoby. Není to ale úplně exotický případ, protože podobných planet je mezi dosud objevenými extrasolárními více. Astronomové jim říkají "horké Jupitery" a lámou si hlavu nad jejich vznikem. Tak blízko hvězdy nemohly tyto plynné planety vzniknout. Spíše se předpokládá, že vznikly ve vzdálených, chladných oblastech planetárního systému a do blízkosti hvězdy se dostaly postupným spirálováním. V současné době rekordní horký Jupiter obíhá kolem své hvězdy ve vzdálenosti 5,7 miliónu kilometrů. Bližší nebyl dosud objeven.

Atmosféra se vypařuje

Nejnovější objev možná vysvětluje proč. Blíže už prostě taková planeta nemůže existovat, protože se jednoduše vypaří. K tomuto zjištění pomohla právě zmíněná planeta HD 209458b. A opět u toho byl kosmický dalekohled HST. Ani ten ovšem není schopen pozorovat planetu přímo. A tak astronomové opět využili častých přechodů planety přes disk hvězdy a za pomoci spektrografu STIS měřili změny, ke kterým při těchto úkazech dochází v záření hvězdy. Při pozorování v ultrafialovém oboru spektra zjistili překvapivý pokles záření vodíku. Existence rozsáhlého vodíkového oblaku, který se rozprostírá do vzdálenosti přes 200 000 kilometrů, je nejlepším vysvětlením pozorovaného jevu.

Je to právě vysoká teplota atmosféry, která způsobuje, že atomy vodíku mají vysokou rychlost a tudíž snáze uniknou gravitaci planety. Extrémně malá vzdálenost mateřské hvězdy a s ní spojené velké slapové síly se rovněž na tomto procesu výrazně podílejí. A v neposlední řadě přispívá také hvězdný vítr. Výsledkem těchto procesů je vznik vodíkového ohonu, který způsobuje, že planeta připomíná kometu. Tempo ztráty hmoty je ohromující. Každou sekundu se z atmosféry odpaří přes 10 000 tun plynu. Rovněž u naší Země je pozorován podobný proces, ale v nesrovnatelně menším měřítku.

Budoucnost nejistá

Tak drastický úbytek atmosféry musí mít zákonitě vliv na budoucnost planety. Předpokládá se navíc, že tempo ztráty hmoty se pravděpodobně neustále zrychluje. V konečném důsledku může dojít k situaci, kdy bude "odfouknuta" celá atmosféra planety. A na jejím místě zbude pouze pevné či pravděpodobněji tekuté jádro o hmotnosti asi deseti Zemí.

Budoucí vývoj planety je ovšem zatím nejistý. Astronomové mají v úmyslu pátrat po dalších prvcích, těžších než je vodík. Zjištění přítomnosti uhlíku, kyslíku či dusíku by přispělo k definitivnímu rozhodnutí o osudu této zvláštní planety. Astronomové proto požádali o další pozorovací čas na HST.