Hlavní obsah

Damašské růži se nevede dobře, i ona čeká na konec války

Damašská růže patří k nejstarším květinám, je známá svou vůní i terapeutickým účinkem. Ale ve městě, které jí dalo jméno, teď vadne. Stejně jako na polích v jeho okolí. Válka, která trvá už déle než pět let, se podepsala na produkci i vývozu kdysi velmi vyhledávané komodity.

Foto: Profimedia.cz

Damašská růže

Článek

Al-Maráh leží v oblasti Nabku, která je vyhlášená pěstováním růží, jejichž květy mají 30 okvětních lístků. Obdělávaná plocha se za války scvrkla na polovinu, ztrácí se tradice sběru. Z místa odešly celé rodiny, protože byly buď proti režimu, nebo proti povstalcům. Několik let už se nekonala ani slavnost růží, která bývala pro Al-Maráh významným zdrojem příjmů. V roce 2014 byli z oblasti vytlačeni povstalci a s návratem klidu se letos mohla slavnost znovu konat. Jenomže sklizeň se do původní hojnosti nevrátila.

„Z 80 tun, které jsme sklidili v roce 2010, jsme se letos dostali na 20. Kvůli válce a také kvůli suchu,“ říká třiačtyřicetiletý pěstitel Hamza Bitár, který se v lánech růží učil jako dítě chodit. „Než v roce 2011 začala válka, jezdili libanonští obchodníci kupovat okvětní plátky růží po desítkách tun a vyváželi je do Evropy. Francouzští výrobci voňavek nasušené lístky destilovali a vyráběli z toho esenciální oleje,“ cituje Bitára agentura AFP.

Tisíc let stará růže se do Evropy vyvážela zejména v době křížových výprav. Pěstuje se už také jinde, ve Francii, Maroku, Íránu i Turecku. Používá se hlavně k výrobě esenciálních olejů, které se využívají při výrobě parfémů a v kosmetických přípravcích. Kvete v květnu, pěstovat se ale dá po celý rok.

Foto: Profimedia.cz

Sklizeň damašské růže v Al-Maráhu

Z terapeutického hlediska má protiinfekční účinky a pomáhá uvolňovat. Růžová voda se na Blízkém východě pije v létě pro osvěžení, přidává se do sladkostí, používá se k provonění mešit a také jako záruka manželského štěstí.

V Damašku a v celé provincii v jeho okolí růže rostly v zahradách, lemovaly cesty a zdobily balkóny. Neodmyslitelně se tato růže stala symbolem Damašku. Teď se pěstuje čím dál méně, nedostává se jí péče a ztrácí se z očí. Pěstitelé to považují za odraz toho, co se děje v Sýrii, v zemi zničené válkou, která připravila o život 270 tisíc lidí a milióny vyhnala z domovů.

Dvaapadesátiletý abú Bilál míval dílnu na destilování sušených růží na damašském předměstí Ajn Tarmá, vzdáleném jen tři kilometry na východ od centra města. Místo leží v oblasti Ghúta, která se stala baštou opozičních skupin, takže abú Bilál byl nucen svůj podnik zavřít hned na začátku války.

Foto: Profimedia.cz

Syrská žena ukazuje nasbírané květy růže

„V Dumě bývalo cítit vůni růží, teď mi říkají, že tam cítí tak jedině střelný prach,“ říká abú Bilál o hlavním středisku oblasti Ghúta. Abú Bilál teď pracuje ve voňavkářství na tržišti Starého Damašku.

Tamní obchodníci říkají, že z osmi předválečných palíren dnes fungují dvě. K výrobě jednoho litru esenciálního oleje je zapotřebí tří tun suchých okvětních lístků.

„Na celém tržišti je dnes k prodeji sotva 250 gramů oleje,“ tvrdí abú Bilál. I když se tyto vonné růže pěstují jinde, „ta damašská je jedinečná, protože má opojnou vůni, je lepší kvality a vyrobí se z ní víc oleje”, vysvětluje abú Bilál. Dokladem je to, že „kosmetické firmy i klienti v Perském zálivu stále nejraději kupují originální růži”. „A to je naše pýcha,“ říká Syřan.

Amínu Bitárovi z Al-Maráhu už bylo 80 let a celý život se živil sbíráním růžových květů. „Nemáme k růži jen obchodní vztah, je součástí naší rodiny,“ říká a přesypává květy do koše. „Damašské růži se nezačne znovu dařit, dokud ta válka neskončí,“ dodává.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám