Naopak. V Praze, kde se dřív objevovala nanejvýš jako host erotického veletrhu, si teď hodlá najít byt, aby měla zázemí při svých cestách za novým milencem a do budoucna i za podnikáním. Také chce do češtiny přeložit svou německy psanou sexuální příručku. V červenci navíc rozjela spolupráci s českými filmaři - zahrála si v Troškově komedii Kameňák 3. O trvalém přesunu do Česka ale zatím neuvažuje.

Místo poslaneckého mandátu jste díky kampani v Česku získala přítele, dvaadvacetiletého studenta Matematicko-fyzikální fakulty Lukáše Barborku.

Poznali jsme se na první tiskové konferenci, když jsem znovu přijala kandidaturu. Pracoval jako model na billboardu, kde ho ale nebylo vidět, protože to špatně rozstříhali.

Čím vám padl do oka?

To se dá těžko nějakým způsobem vysvětlit. Dobře vypadá.

Co pro váš vztah znamená, že je téměř o čtyřicet let mladší než váš německý manžel?

Věk nehraje žádnou roli. Záleží na tom, jak se člověk chová a jak je zralý. Je pravda, že jsem poznala hodně mužů pod čtyřicet let, kteří ještě nebyli hotoví. Ale existují i lidi, u kterých je to jedno, a to je právě Lukáš Barborka.

Jak si představujete hotového muže?

Přijde na to, v jakém stavu je jeho partnerka. Pokud je silnější než on a dokáže všechno zařídit sama, tak je to jedno. Ale jedna osobnost mentálně zralá se schopností vést by ve vztahu být měla. Je špatné, když je oběma dvacet a není toho schopen nikdo. To se může všechno zhatit.

Takže na rozdíl od manželství teď vedete vy?

Když mi bylo kolem dvaceti, byla jsem hodně nejistá, i když jsem věděla, co chci. Musela jsem mít za sebou pevnou zeď, kterou už teď nepotřebuju, a od určitého stádia jsem ji svému manželovi dělala já. Zjistila jsem, že je to všechno relativní, že jsem si potřebovala jenom myslet, že tu oporu mám. Ve skutečnosti je nejpevnější stěnou člověk sám sobě. Když si jednoho dne uvědomíte, čeho všeho jste dosáhla a že jste schopna dosáhnout ještě víc, zvýší se vám sebevědomí. Chápu, že jsou lidi, kteří si důvěřovat nemůžou, protože ještě nic nedokázali, takže potřebují někoho, kdo za nimi stojí a mentálně je podporuje.

Máte tím na mysli Lukáše Barborku?

Když je někomu dvaadvacet a ničeho nedosáhl, tak je to OK. Něco jiného je, když je někomu pětačtyřicet.

Před časem jste se zmiňovala o tom, že pomýšlíte na rozvod.

Nemá smysl nic lámat přes koleno, protože za pár měsíců může být všechno jinak. Tuhle situaci s manželem nezažíváme poprvé a vždycky jsme se z ní nějak dostali.

Váš muž je hodně tolerantní?

Hlavně je na to dost zvyklý. V Česku se jenom podívám na byt a kvůli tomu se ještě nic nezmění.

Zachovala byste se stejně jako on?

Bohužel ne. Určitě bych o jeho známostech nesměla vědět.

Hledáte si byt v Praze...

Na Starém Městě se dá sehnat už za tři milióny a není špatné investovat do nemovitostí. Teď, když mám českou státní příslušnost, proč bych si tady nekoupila byt? Brácha si taky bude vyřizovat příslušnost, navíc budou výhodné lety do Prahy, takže tam budeme s Kájou pořád lítat.

Jaké máte požadavky na solidní bydlení?

Zařídím si ho v asijském stylu. Pro mě jsou cesty na východ nejzajímavější, už kvůli tomu, že jsem buddhistka. Chtěla bych něco ve staré zástavbě, ale rekonstruované. Stačí maximálně dva pokoje. Protože tam nechci napevno bydlet, nemusí to být větší než pokoj v hotelu, že jo?

O co se v domácnosti dokážete postarat?

Budete se divit, ale dokonce se o mně říká, že jsem extrémně dobrá kuchařka. Umím uvařit úplně všechno, ale momentálně jsem na silné dietě. Změnila jsem jídelníček a vařím především podle Atkinsovy diety, to znamená, že jíme ryby, vajíčka, maso a salát. Manžel se musel přizpůsobit, protože nic jiného nedostane. Mouku a cukr jsem úplně vyřadila. Když jsem snědla třeba rohlík, začalo mě bolet břicho, ale bílkoviny mi dělají strašně dobře.