Článek
„Už dvě noci jsme nepustili klimatizaci, protože byla nachlazená. Ráno si dává k pití jahodové mléko,“ dodala. Na první pohled běžná konverzace, jakou vedou oddané matky na celém světě. Až na to, že dcera, o které Natsuda mluví, není skutečná. Alespoň ne v běžném živoucím, dýchajícím smyslu slova jako bytost z masa a krve.
Jde o detailně propracovanou a vyšňořenou panenku. Jednu z mnoha, které se staly novým, pověrami poháněným šílenstvím, které odstartovaly místní celebrity, aby ho vzápětí převzal zbytek národa, a to navzdory nechuti konzervativních vojenských vládců thajského království.
Tyto nákladné panenky, které mohou stát až 600 dolarů (asi 15 000 korun), jsou v thajštině známé jako „luuk tchep“ (dětští andělé). Jejich popularita začala zhruba před rokem, kdy se celebrity začaly svěřovat, jak si tyto panenky oblékají a krmí je, a ony jim na oplátku přinesly profesionální úspěch.
Mají nést štěstí
Ti, kdo v ně věří, tvrdí, že panenky, z nichž řada je požehnaná od mnichů a má na sobě napsané svaté verše, obsahují ducha skutečného dítěte a musí se s nimi zacházet jako s živou bytostí. Teorie praví, že těm, kdo se o své panenky starají jako o člena vlastní rodiny, panenka sešle štěstí. Výsledkem je, že plastové panenky nyní zaujímají místa u stolů v restauracích, v kinech a dokonce i v letadlech.
Pětačtyřicetiletá Natsuda žije se svou velmi skutečnou 21letou dcerou. To ale nijak nekalí její zanícenou pozornost věnovanou panence, kterou v thajštině pojmenovala poněkud návodným jménem „Ruaj čang“ (tak bohatá). „Od té doby, co ji mám, se můj život opravdu změnil. Například jsem vyhrála v loterii, což se mi nikdy předtím nestalo,“ vysvětlila.
Na dotaz, co by řekla těm, kdo ji pokládají za bláhovou, odpověděla: „Je to moje osobní víra. Nemůžu se zlobit na ty, kdo tomu nevěří, ale sama věřím tomu, co vyznávám.“
V mnoha ohledech je thajská vášeň pro „dětské anděly“ jen dalším projevem hluboce pověrčivé společnosti, která klade obrovský důraz na odehnání smůly a zajištění štěstí. Více než 90 procent Thajců se označuje za buddhisty. Ovšem místní buddhismus je známý svým synkretismem a s radostí do sebe mísí mnoho animistických a hinduistických tradic.
Tradice, nebo komerce?
Mnozí Thajci pevně věří na dobré a zlé duchy, a také na to, že obětiny nebo nejnovější amulet pro štěstí od nich odvrátí špatnou karmu. Na přelomu tisíciletí se staly naprostou nezbytností velké amulety, které se často prodávaly za tisíc dolarů za kus. Jejich popularitu rozdmýchalo úmrtí proslulého policejního důstojníka, který za svého života tvrdil, že právě takový amulet mu pomohl vyřešit případ vraždy.
Ovšem nynější třeštění kolem panenek Thajsko názorově rozděluje. Zatímco někteří je vnímají jako přirozené rozšíření tradic, jiní je odsuzují jako komerční humbuk a symbol toho, jak buddhismus „hloupne". „Občas mě to přivádí k šílenství, když je vidím ve vlaku,“ připouští 31letá Lakchana Oleová, grafická návrhářka z Bangkoku, která prý tyto panenky po městě potkává čím dál tím častěji.
Zastánci panenek argumentují, že jsou pozitivní, i kdyby člověku jen pomohly zmírnit samotu. Jejich odpůrci je odsuzují jako další hokus-pokus přehnaně pověrčivých lidí.
„Jen to ukazuje, jak je společnost perverzní,“ prohlásil konzervativní mnich Buddha Issara, který je známý svým ostrým odmítáním komercialismu. „Když je člověk osamělý, stačí, aby šel ven, popovídal si se sousedy, dělal něco dobrého pro veřejnost, pomáhal nevidomým, zametal podlahy nebo pěstoval rostliny,“ dodal.
Na dotaz, zda by vyhověl člověku žádajícímu od něj požehnání pro svou panenku, má jednoznačnou reakci. „Jediné, co by ode mě slyšel, by bylo: ‚K čertu s tebou, pitomče!‘“