Letos se podle Hucla vyvedly květy nejlépe za poslední dva roky. "Loni byly květy malé kvůli suchu a rok předtím byly zase od deště zlámané a poválené stonky," říká důchodce, který se pěstováním jiřin věnuje více než dvacet let.

Jeho zahradou projdou za sezónu desítky návštěvníků, kteří na té kráse mohou oči nechat. Kdo přijde, nikoho Hucl neodmítne.

"Jsem šťastný, když tu krásu uvidí více lidí. Už  jsem starý na to, abych jezdil někde po výstavách. Navíc tady v zahradě jsou květiny v celé své nádheře. Já se na ně vydržím dívat hodiny. Patří to už k mému životu," vysvětluje muž, jehož původním koníčkem bylo pěstování chryzantém.

"Poznal jsem, že jiřiny jsou krásnější  Už jen proto, že  kvetou tři až čtyři měsíce. Déle tak dělají radost," dodal.  

Sklízí v říjnu

Starat se o početnou květenu není vůbec jednoduché. "Jen sklidit hlízy mi trvá tři až čtyři týdny. Začínám bez ohledu na to, jak rostliny kvetou, už začátkem října. Hlízy jsou velmi citlivé na mráz, stačí nula stupňů a jsou zničené," řekl.

"Obvykle vykopu čtyři až pět tisíc hlíz, které nechám nejprve zaschnout a pak je uložím do papírových pytlů. Každý druh musím zvlášť popsat, aby se mi nepopletly. Vysadím je potom zase v květnu, kdy už je půda prohřátá," uvedl Hucl.

Na zahradě střídá jak české odrůdy, tak zahraniční. "Mám tady jiřiny ze Spojených států, Japonska, Ruska, Austrálie nebo Holandska. Mezi mé nejoblíbenější patří česká Švitorka a Malířova paleta. Tu jsem si dokonce vyfotil, nechal zarámovat a mám ji na nočním stolku. Má takový nepravidelný tvar, prostě jako paleta malíře. Každý rok někde koupím nebo vyměním nový druh," uzavřel zahrádkář. 

Jiřina je hlízovitá rostlina, jejíž květ je považován za jeden z nejrozmanitějších jak tvarově, tak barevně. K růstu nepotřebuje žádné speciální podmínky. První výstava jiřin v České republice se konala v roce 1837 v České Skalici v den, kdy se tam vdávala spisovatelka Božena Němcová.