Tradiční tabu považující pitvy za „mrzačení mrtvých" v Japonsku dlouho znamenalo, že medici měli potíže získat mrtvoly právě k pitvám potřebným pro dokončení jejich vzdělání. Ale vzhledem ke stagnující japonské ekonomice a stoupajícímu počtu lidí umírajících v osamění nyní už učebny anatomie mají těl přebytek.

Například lékařská fakulta univerzity Kinki v Ósace potřebuje ročně 30 mrtvol, ale na seznamu má 2000 potenciálních dárců vlastních pozůstatků. Podle odborníků v zemi jednak čím dál více lidí přijímá myšlenku věnovat vlastní tělo ke vzdělávacím účelům, ale především roste počet těch, kteří k tomuto kroku přistupují z ekonomických důvodů.

Školy platí kremaci

Historicky museli japonští lékaři při studiích používat jen těla popravených zločinců, což později odrazovalo od darování vlastních pozůstatků. Školy se snažily zajistit jednu mrtvolu na každé dva studenty, ale občas se kolem jednoho těla tísnilo až deset mediků.

Tyto doby jsou ale minulostí. Lidé se nyní častěji rozhodují darovat po smrti své tělo, aby v ekonomicky neveselých časech nezatížili rodinu náklady na pohřeb. Škola po nabalzamování a pitvě jejich pozůstatky zpopelní a popel vrátí příbuzným.

Loni darovalo posmrtně těla 116 000 Japonců, což je osmkrát více než před 30 lety. To ovšem představuje neúnosnou zátěž pro školy, které nemají dostatek balzamovačů, dostatek prostoru na skladování těl, dostatek financí na celý tento proces ani dostatek učitelů anatomie, aby takové množství mrtvol bylo plně využité.