Článek
Aby se žížaly dostaly do atmosféry, musel je silný vzdušný vír vysát ze zemského povrchu. Pak spadly na mnoha místech Norska, nejčastěji na sněhovou pokrývku.
Vědci objevili tisíce těchto kroužkovců na sněhové pokrývce několika oblastí skandinávského království. Nejdříve se domnívali, že žížaly vylákalo ven teplé počasí. Ale pak vyšlo najevo, že bezobratlí živočichové leželi na sněhu, který měl sílu i metr a pod ním byla zmrzlá půda. To u chladnokrevných organismů tohoto druhu představuje nepřekonatelnou bariéru. Bylo tak jasné, že se na sníh dostali pádem z mraků.
První nález hlásil učitel biologie Karstein Erstad z pohoří Bergen, kam vyjel o víkendu na lyže.
„Když jsem je našel na sněhu, vypadaly jako mrtvé, ale když jsem je vzal do ruky, zjistil jsem, že jsou živé,“ uvedl Erstad v rozhovoru pro deník Local.
Žížaly padaly z nebe také v roce 2011 ve Skotsku. A podobný případ popsali ve dvacátých letech minulého století ve Švédsku.