Za otevřením ojedinělé památky ležící nyní třicet metrů pod úrovní terénu stojí práce stovky archeologů pobíhajících na místě nálezu s košťátky, dlátky a lopatkami několik desítek let. Odmetání prachu, odvalování kamenů a titěrná práce umožnily všem znovu spatřit antický zázrak, Papyrovou vilu. Ta získala jméno podle nálezu antické knihovny čítající přes 1800 papyrových svitků obsahujících díla slavných řeckých filozofů.

Vila přežila staletí v lávové kapse

Přepychový komplex si nechal postavit Lucius Calpurnius Piso, tchán Julia Caesara. Stavbu tvořenou šestnácti místnostmi doplňovaly mimo jiné stovky mramorových a bronzových soch, bazény s mozaikami, desítky stromů rozkládajících se na 2500 metrech čtverečních.

Intelektuální útočiště největších mozků doby vzalo za své v srpnu roku 79, kdy jej na dlouhá staletí překryly nánosy lávy a kamení vychrlené Vesuvem. Láva vytvořila v zasaženém místě jakousi prázdnou kapsu, která většinu předmětů v prostorách výborně konzervovala, a to včetně nábytku, koberců a věcí denní potřeby.

Archeolog si vzácných svitků nejprve nevšiml

Vila zůstala pohřbena až do roku 1752, kdy ji objevil Švýcar Karel Weber. Ten původně oceňoval jen pozůstatky staveb, zčernalé papyrové svitky narovnané v policích jej nechaly zcela chladným. Archeologové knihovnu plně docenili až v 19. století a dnes jde o nejcennější dochovanou památku tohoto druhu na světě.

Vedle řecké knihovny vila podle archeologů skrývá ještě latinskou část spisů, jež je však stále uvězněna nánosy ztuhlého popela a kamení. Obnova místa spolykala zhruba šestnáct milionů eur (asi půl miliardy korun). Památka je přístupná jen pro objednané skupiny s průvodcem, a to pouze o víkendu.