"Je to neuvěřitelná zkušenost, opravdu. Absolutně skvělá věc," řekl dvaašedesátiletý bývalý testovací pilot Melvill poté, co bezpečně přistál a posunul tak hranice dobývání vesmíru zase o něco blíže komerčnímu využití. To prozatím vázne na finanční náročnosti letů do vesmíru. Let SpaceShipOne však ukázal, že do vesmíru se dá létat levněji než to činí americká vesmírná agentura NASA či její evropská kolegyně ESA.

Z úspěchu byli nadšeni i jeho duchovní otcové Burt Rutan a Paul Allen. "Jsem tak pyšný, až mi to vhání slzy do očí," nechal se slyšet dojatý Rutan.

Rutan: Náš projet otevírá vesmír všem

"Od letů Jurije Gagarina a Ala Sheparda v roce 1961 se neuskutečnila žádná vesmírná mise bez mohutné a nákladné podpory státu," upozornil Rutan, když před třemi týdny oficiálně oznámil útok na hranici vesmíru. "Náš projekt, uskutečněný jen hrstkou nadšenců, však otevírá vesmír všem."

"Každý z dosavadních vzletů SpaceShipOne ukázal, že i příspěvek soukromého kapitálu může významně posunout rozvoj vesmírných technologií," dodal Allen s poukazem na výhody podnikatelského přístupu k dobývání vesmíru.

Odpočítávání před začátkem historického letu na letišti Mojave v jihokalifornské poušti začalo v pondělí ráno místního času netradičním způsobem - všechny taxíky a další vozy diváků měly opustit rozjezdovou dráhu v půl sedmé ráno.

Loď vynese rytíř

Start SS1 probíhá v závěsu pod proudovým nosičem White Knight (Bílý rytíř), jež kosmickou loď vynese přes husté vrstvy atmosféry až do výšky přes 16 kilometrů. Poslední fázi letu bude stoupat téměř kolmo v úhlu 85 stupňů.

Po uvolnění SS1 od nosiče zapne pilot - při dosavadních testech to byl Mike Melvill - na 65 vteřin raketový motor. Ten umožní lodi při až čtyřnásobném přetížení vyvinout rychlost nad trojnásobek rychlosti zvuku. Ve výšce kolem 80 kilometrů se posádka dostane do stavu beztíže, který trvá asi tři a půl minuty.¨

Posádce se naskytl dosud jen kosmonautům vyhrazený pohled na černý vesmír i modrou linii zemské atmosféry. Jde o let po tzv. suborbitální dráze - výškově sice již ve vesmíru, ale rychlostí ještě nedovolující vyvážit zemskou přitažlivost a setrvat na oběžné dráze.

Podle plánů se SpaceShipOne na vrcholu úplně zastavil a volně padal asi 30 kilometrů, aby pak ještě jednou vyrazila vzhůru. Toto poskočení má SpaceShipOne řádně otestovat. Pilot měl loď udržovat v žádoucím směru a poloze pomocí dvou plynových manévrovacích trysek na předních vnějších okrajích nosných ploch.

Aktivní sestup začal po volném pádu asi ve výšce 80 kilometrů klesáním "na břicho". Křídla se otočila o 90 stupňů, aby se zvýšila stabilita lodi a snížilo její tepelné namáhání. Po dosažení 24 kilometrů se křídla opět vrátila do původní polohy a loď - už jako klasický kluzák - ve spirále doplachtící na letiště. Celý let trval zhruba 90 minut a prostorově se odehrál ve čtverci asi 64 kilometry, takže bude - při většinou bezoblačné obloze nad pouští - pohodlně sledovatelný. 

Technologie zítřka nestála miliardy

Ačkoli Rutanova společnost Scaled Composites oficiálně neuvedla, jakou finanční částkou jí na projekt přispěla Allenova firma Vulcan, již počítačový magnát založil po svém odchodu z Microsoftu v roce 1983, zasvěcené zdroje hovoří o 20 miliónech dolarů, tedy o pouhém zlomku miliard, jež stojí vládní kosmické programy.

SS1 a její Bílý rytíř jsou technickou lahůdkou, jež odkrývá nové cesty vývoje. Definitivní podoba dvojice vznikla netradičně jen v počítačích, bez obvyklé fáze se zkouškami malých modelů v aerodynamickém tunelu. Unikátní pár nosič-loď zahájil první testy v polovině roku 2002.