Chybějící Baldachýn z minulého, předpředminulého a příštího týdne přičtěte plánovanému omezení provozu před karlovarskou a prázdninovou výlukou. Proč však myslet na chvíle, kdy nebudeme spolu. Přichází váš oblíbený kašpárek Baldachýn a s ním spousta zajímavých věcí - pravděpodobně nějaké fotomontáže Heleny Vondráčkové, jistě objevím nějakou další strhující flashovou gamesu s tučňákem a kdyby čert na koze jezdil, najdeme nějakého chcípáka, kterej dal svoje fotografie na internet, a my si z něj díky tomu budeme moci udělat švandu. A kdyby bylo nejhůř, je tu Škromach.

Koneckonců - Baldachýn je dnes už tak váženým společenským případem, že se o něm tvoří i případové studie (Irena Reifová, Markéta Škodová, UK FSV IKSŽ, Název příspěvku: Český ironický diskurz o médiích.
Anotace: Kvalitativní analýza a symptomatické čtení částí internetových periodik (www.baldachyn.cz, www.kompost.cz), která ve vybraných obsazích nahlížejí média z perspektivy sarkasmu, popř. parodie.)

Přeji vám tedy hezkou kvalitativní analýzu a symptomatické čtení vybraných obsahů - ačkoliv dnes si nejsem tak jistý, nakolik budou jen mým dílem, neboť minulý experiment s kolaborativní tvorbou Baldachýnu se nejen ujal, ale zplodil mnoho dalších zajímavých hesel na otevřené demokratické encyklopedii Mozek.cz, z nichž mezi mé nejoblíbenější nepatří ani tak heslo "soulož", ale hlavně "žába", k jehož plnému pochopení je přirozeně nutné nejen znát heslo "malá žába", ale hlavně "ze života malé žáby", "velká žába" a - přirozeně - "webdesign". Nicméně profil Martiny Balogové, to je zcela funkční konspirační teorie.

A pokud si prohlédnete vývoj stránky věnované encyklopedickému heslu "Daniel Dočekal" probíhající po strhující dramatické křivce "samolibej a namyšlenej mamlas" [verze 1] přes  neprokazatelné "Narozen 15. ledna 1922 v Petrušově, Studium na VŠ mu bylo znemožněno 2. světovou válkou, po její dobu si přivydělával jako udavač Moravských partizánů a uváděl rádiový program Deutschland über alles." [verze 46] až po finální znění: "Daniel Dočekal si nepřeje uvádění textů o sobě a fotografií na tomto webu." jistě chápete, že okouzlující možnosti serveru mozek.cz dokáží někteří využít až na dřeň.

To, že si mozek.cz pamatuje vývoj hesel, je vůbec zajímavá vlastnost (a myslím, že by se jí lidé z UK FSV IKSŽ měli na příštím dýchánku věnovat). Zdá se totiž, že v práci internetového mozku se skutečně odráží podvědomí národa. Podívejme se například, jak se vyvíjelo heslo "politik". Jeho první verze je stručná a pregnantní: "Člověk, který se usmívá a lže, zejména před volbami." Jen stěží najdeme něco přesnějšího. Po druhé, jen mírně doplňující verzi, přichází rozšiřující třetí, v níž je definice rozšířena o další dva podbody: "2. Politik dokáže jednoduchou věc složitě vyřešit. 3. Složitá řešení imponují jednoduchým lidem." V současné - páté - verzi hesla přibylo ještě jedno zpřesnění: "4. Politik může beztrestně řídit opilý a porušovat všechny dopravní předpisy."

Porovnáme-li to s oficiálním výkladem slova politika z encyklopedie "Co je co": [Polityka, řečtina], původem z řeckého politiké - umění řídit stát. Politika je koncentrovaným výrazem ekonomiky (je nadstavbou nad sociálně ekonomické vztahy) a zároveň má prvenství vůči ekonomice, neboť bez udržení politické moci nemůže žádná třída řešit ani své hospodářské úkoly., zjistíme, že se až tak moc neliší - a to dokonce ani v otázce schopnosti řídit, protože když někdo řídí opilý, ještě neznamená, že to neumí.

Když si uvědomíme, jak jasně z mozku.cz hovoří hlas lidu, nezbývá než se podivit, že není v politických kruzích více čten a ctěn. Je více než zřejmé, že česká politická reprezentace stále ještě nepochopila zjevnou pravdu, že pokud ani po sečtení svých hlasů nedokážou dva nejoblíbenější političtí kandidáti - Miroslav Ransdorf (142 000 hlasů) a Jan Zahradil (130 000 hlasů) - trumfnout Sámera Issu (336 598 hlasů) v den, kdy vypadl ze Superstar, má asi nějaký problém.

Pravděpodobně to nebude tím, že by dost nelhali ve svých volebních programech (i když naštěstí Strana přírodního zákona, která slibuje, že "praktikováním jogického létání ve velkých skupinách natolik silně oživí uspořádanost, pozitivitu, harmonii a kreativitu ve společnosti" a zároveň sníží nehodovost, letos nekandidovala). Že problém české politiky bude ukryt někde v těch čtyřech bodech uložených v mozku.cz. Proč si to tam nepřečtou?

O tom, jak odtržení jsou čeští politici od našeho mozku svědčí fakt, že Vladimír Železný, člověk od nějž bychom to nejméně čekali, dokonce hodlá prosadit povinnou účast ve volbách, což ostře kontrastuje s jeho pověstí muže, který ví, co lidi chtějí, a je odhodlán dát jim to za každou cenu.

Kdyby si politici v našem mozku lépe četli, brzy by zjistili, že čím dál víc se ve věci politiky dostává ke slovu naše zlé a uštěpačné já. A že kdyby třeba jeho vzteku a frustraci dokázali naslouchat, dozvěděli by se leccos zajímavého. Třeba proč se z aktivních voličů stává společenská menšina. Dost dlouho jsem své vlastní Zlé Já přemlouval, aby napsalo Baldachýn o tom, proč nešlo k volbám (dost jsme se kvůli tomu minulý týden pohádali, řval jsem na něj: "A víš, že jenom kvůli tobě už neuvidíme Ransdorfa každý den v televizi a Bobo už nebude nikdy dělat Sedmičku?!"), ale odpovídalo mi jen záhadnými matematickými vzkazy typu: "Spočítej, jak moc někdo vyhrál volby, když získal třicet procent z dvaceti osmi procent voličů.".

Přinutit ho ke konstruktivní diskusi o tom, co by měli politici dělat, abychom si jich všimli, bylo takřka nemožné (názory: "Co kdyby jejich ženy nafotily hambatý kalendář?" nebo "Co takhle vyhrabat z hrobu Masaryka, když už se to Bushovi prý podařilo s Reaganem?" nepovažuji za konstruktivní).

Nakonec mi poslalo link na jeden dvacetimegový animovaný film. Tvrdilo, že v něm je klaun, který gestikuluje úplně stejně jako Rumsfeld.

(pod klaunem se skrývá link na celý film a mimochodem: na stránkách Ringling School of Art and Design najdete hezkých věcí mnohem víc). Je to kratičký příběh o holčičce, kterou srazí auto...

... a ona se pak probere v podivné temné místnosti, kde na ni čeká klaun a vykouzlí pro ni nádherný balónek. Holčička si ho chvilku nechce vzít, ale pak se nechá přesvědčit. Chytne ho do náručí a pak zjistí, že ji balónek táhne někam do tmy. Přemýšlím, co mi tím mé Zlé já chtělo naznačit. No, aspoň, že jsem se nenechal zblbnout, a volil stranu s tím nejlepším balón... programem.

Hezký den.