Donaldovým skutečným otcem byl kreslíř Carl Barks, jenž měl až do 70. let výsadu kreslit  hlavní disneyovské postavičky. "Pro Disneyho jsem maloval mnoho figurek. Hodně jich zaniklo, ale Donald je prostě stálice," zavzpomínal Barks v roce 1994 v rozhovoru pro německý magazín Comic Forum.

V roce 1938 Donaldovi Barks nadělil jeho zlobivé, ale vynalézavé synovce - Dulíka, Bubíka a Kulíka a po válce k nim přidal i lakotného bankéře Strýčka Skrblíka. Vznikl tak základ pozdějších příhod z městečka Kačerova. 

Armádní agitátor

Málo známé zůstávají dosud Donaldovy osudy v době druhé světové války. Studio Walta Disneyho Donalda velmi záhy angažovalo jako schopného armádního agitátora. Svou kariéru v armádě začal v roce 1942 v grotesce Donald rukuje (Donald Gets Drafted) a pokračoval pak v desítce dalších snímků.

Zdaleka nejznámější se stala Vůdcova tvář (The Fuehrer"s Face) z roku 1943 oceněná Oscarem za nejlepší kreslený film. Donald tu hraje nuceně nasazeného dělníka v továrně na munici, jenž musí zasalutovat, kdykoliv se někde objeví tvář Adolfa Hitlera. Desetiminutová obžaloba hitlerovského Německa končí výmluvným záběrem vlající americké vlajky a Sochy svobody.  

Sarkastický cholerik

Po válce se Donald dočkal další stovky filmů a tisíce drobných epizod v kreslených komiksech. To už ale přibyly i různé jazykové mutace a počet jeho kreslířů se postupně rozrostl. Donald se svými přáteli v komiksových příbězích procestoval všechny světadíly a podíval se dokonce nejen na severní pól, ale i do vesmíru.

Kačer Donald však zůstal takovým, jakým byl vždy - lehce sarkastickým cholerikem. Podle Barkse se tak vlastně podobá všem čtenářům, minimálně těm dospělým: "Vždy jsem se považoval za člověka, který nemá v životě štěstí - zkrátka jako Donald. Ten je také obětí různých náhod. Ale přesto znamená vše, je každým z nás, dělá stejné chyby jako my všichni."