Vědci připevnili sledovací zařízení na ibisy skalní vychované ve vídeňské zoologické zahradě. Ptáci patří do programu vedeném skupinou Walrappteam, která se je snaží vrátit do volné přírody, kde byli vyhubeni.

Na celkem 14 ptáků připevnili výzkumníci sledovací zařízení a naučili je létat za motorizovaným rogalem, které je z Rakouska dovedlo do jejich zimního stanoviště v Toskánsku. Cestu zpět do Salcburku si později v tomto roce najdou už sami. Zařízení zaznamenávala pozici, rychlost, směr a každé mávnutí křídly u všech sledovaných opeřenců.

Biologové na základě těchto údajů zjistili, že každý pták se snaží držet co nejblíže špičce křídla ptáka letícím před ním. Získává tím výhodu ze vzduchu směřujícího vzhůru, který je vytvářen pohyby křídel. Při nich samozřejmě vzniká i vzduch proudící dolů, ale tomu se ptáci chtějí vyhnout.

Načasování pohybu křídel

„Vzduch směřující dolů je pro ptáky špatný, stahuje je. ‚Horní vzduch‘ ale druhého ptáka trochu sveze. Proto se snaží mít špičku svého křídla v tomto proudu vzduchu,“ řekl vedoucí výzkumu Steven Portugal.

„Jsou si očividně velmi dobře vědomi, kde se nachází ostatní ptáci v hejnu a snaží se dostat do co nejlepší pozice,“ dodal vědec.

Pro výzkumný tým bylo překvapením zjištění, že ptáci perfektně načasovali pohyb svých křídel tak, aby ho sladili s dobrým vzduchem směřujícím od ptáků před nimi. Jak ale ptáci zvládnou sledovat a reagovat na takto složitou dynamiku letu, zatím zůstává nevyjasněné.