Článek
Podle vědců z londýnské univerzity a z univerzity v norském Tromso dokáže sob díky adaptabilitě svých očí zachytit pohyb nepřítele prakticky i za tmy. Sob musí být podle profesora Glena Jefferyho schopen rozhodnout, zda se poblíž něj něco nehýbe, zda je to nebezpečné a zda před tím má utéct. "Musí být citlivý na podmínky, v nichž je slabé světlo, a musí v takových podmínkách rozeznat pohyb," řekl Jeffery.
Vědci prý přišli na to, že sob mění barvu očí, náhodou a bylo to pro ně velké překvapení. "Úplně nás to šokovalo. Nečekali jsme to, ani jsme po tom nepátrali," dodal. Není známo, že by jiný savec měnil barvu očí v závislosti na roční době, a už vůbec ne takto dramatickým způsobem.
Jefferyho skupina zkoumá oči sobů odebraných ze zvířat poražených na jatkách. Jezdí za tím účelem každoročně do Arktidy. Letos vyrazila dříve než obvykle, a zachytila proto změnu barvy.
Fyzikální mechanismus změny spočívá v části oka zvané tapetum lucidum. Tato odrazivá vrstva oka některých zvířat zajišťuje noční vidění. Změna barvy může zvířeti pomoci vidět za mimořádného světla nebo při velké tmě. V zimě je zornice sobího oka trvale rozšířená, což vytváří tlak na tuto vrstvu, a tak pak může odrážet i modré světlo běžné v arktických zimách.
Je známo, že také kočičí oči jsou citlivé na světlo, ale oči koček nemění barvu. Jejich zornice se v silném světle stahují a za tmy se rozšiřují, podobně jako je tomu u ostatních zvířat.
Zhasnout a zatáhnout
Zvláštnosti sobího zraku mají vzít v úvahu ti, kdo považují za symbol Vánoc Santu Clause. V čele jeho spřežení běží sob Rudolf, jehož červený nos svítí na cestu. Jeffery vzkazuje, že pro soby přizpůsobené v této roční době na arktickou tmu může být velkým problém, jestliže se naráz ocitnou v plném světle pouličních lamp a osvětlených domů. "Chcete-li, aby Rudolf zastavil bezpečně u vašich dveří, bude dobré, když zatáhnete závěsy, aby ho neoslnila světla z vašeho domova," radí.