Článek
To, že se člověk stal bezdomovcem, nemusí ani v nejmenším znamenat, že nemá dobré vychování. O tom se přesvědčila i Meilleurová. Ve Winnipegu zastavila na semaforu a opodál spatřila skupinu bezdomovců s cedulí „Jsme hladoví, cokoliv pomůže”. Vystoupila tedy a jedné z žen předala obědový balíček, načež rychle vběhla zpět do auta a odjela. Zapomněla však na to, že si do balíčku odložila svůj mobilní telefon.
O dvacet minut později zavolala Meilleurové její matka (pozn. red.: zda na pevnou linku či jiný mobilní telefon zdroj neuvádí), aby své dceři řekla, že jí volala nějaká žebračka s tím, že má telefon její dcery.
Když se žena s bezdomovkyní setkala a chtěla ji odměnit, ta odmítla cokoliv přijmout a ještě se ženě omlouvala, že provolala několik minut telefonátem její matce, aby ji zvládla dohledat.
„Dokonce mi řekla, že se cítí hloupě kvůli tomu, že to byl dálkový hovor, a ona mi provolala několik minut,” uvedla Meuillerová a dodala, že bezdomovkyni plánuje dát aspoň vlastní mobilní telefon a platit za ní dva roky účet, aby mohly zůstat v kontaktu a ona jí mohla lépe pomáhat.