V osmdesátých letech byla tato volná trilogie ještě na černých deskách beznadějně vyprodána a na pultech se po ní jen zaprášilo. Na kompaktních discích nyní vychází po více než dvaceti letech úplně poprvé.

"Mám na sobě špičaté boty s podpatkem, v nichž jsem vystupoval někdy před třiceti lety," zvolna vyprávěl Neckář, na němž je váhový úbytek viditelně znát. Rovněž se výrazně zpomalila jeho řeč.

Bratr mu dělá mluvčího

"To je následek mého zdravotního pádu, slova se mi těžko vybavují. Proto mám svého mluvčího, to je můj bratr Jan. Rád bych doporučil poslechnout si moji Baladu o čase. Čas je moc důležitý, chválím ho. Jsem rád, že jsem se vzpamatoval, že zase někdy vystupuji a že mi vyšlo cédéčko. Jinak se sebou dělám co mohu, abych žil. Víte, co je největší štěstí? Žít. Ale to jsem dlouho nevěděl," poznamenal tiše Neckář.