Jeho matka netušila, co se celých jedenáct dní děje, a začala ho pohřešovat. Listu Jomiuri pak svěřila: „Byla jsem v šoku a myslela, že vidím ducha, když přišel.“ Není divu, její syn urazil za jedenáct dní třináct set kilometrů. Živil se jen vodou a chlebem, který si byl schopen koupit za dva tisíce jenů (asi čtyři sta korun). Ty měl ukryty v botě a byly jediným jměním, o které ho zloději neobrali.

„Jsem nadšená, že je zpět, a omlouvám se všem, kdo se o něj se mnou obávali,“ dodala žena v rozhovoru pro Jomiuri.

„Peníze, které jsem měl ukryté v botě, jsem využil na nákup chleba a vody, abych zahnal hlad. Jsem rád, že jsem se dostal domů. Nechtěl jsem nikomu dělat problémy. Omlouvám se každému, komu jsem způsobil nějaké potíže,“ dodal sám odvážný cestovatel.

Putování domů prý nebylo nijak příšerné. Hřál ho pocit, že na veletrhu získal velmi vzácnou hrací kartu, kterou před zloději uchránil.