Někdy si internet představuju jako moře. Na hladině plují velryby jako Seznam či Novinky, upozorňují na sebe gejzíry, trýznivými reklamními songy a výzvami "nastav si mě jako domovskou stránku". Jenže pravý dobrodruh žádný domov nemá, ví, že za zajímavými a barevnými rybami je třeba se ponořit a nechat se unášet proudy, neboť plují mezi korály kdesi u dna. Ale jen blázen by se pouštěl až dolů, k hnijícímu bahnu, v němž se odehrávají procesy, o nichž lépe nevědět. Jenže co když tam dojde k explozi plynů, která otřese celým dnem a vyvolá vlnobití i na hladině? Odvážný potapěč musí prozkoumat důvody jejího vzniku... A nasadit vlastní život.

A takový je Baldachýn!

Psychoanalýza internetu

Zdálo by se, že internet v lidech vyvolává podivnou touhu po pravdě. Na každé druhé stránce najdete nějakou pravdu o světě, kterou se oficiální média před vámi snaží ukrýt. A nejen média, ale i Satan. Například tyto stránky byly Světlonošovi takovým trnem v oku, až podnikl bezprecedentní pokus je zničit:

"Dokončil jsem práci na první verzi stránek a vypnul počítač. Když jsem druhý den vyrazil do práce, začala obrovská bouře. Blesky se snažily zasáhnout můj vůz - nikdy jsem jich tolik najednou neviděl. Jeden z nich udeřil tři metry přede mnou a oslepil mne, další do telegrafního sloupu, od nějž létaly jiskry kolem mého auta... Protože jsem četl většinu Bible a slyšel tisíce kázání, vytušil jsem, že to Bůh mi dává najevo svou nespokojenost s mými skutky. A tak jsem začal přemýšlet: co jsem udělal špatně? Věděl jsem, že to je něco s těmi mými internetovými stránkami, ale co přesně Bůh chce, abych stáhnul? (...) Až dnes mi došlo, že to nebyl Bůh, ale Satan. Podobně jako zabil blesky Jobovi dobytek, pokusil se vystrašit mě a přinutit ke stažení těchto stránek."

Je třeba ocenit, že stránky jsou stále on-line. A pokud jsou nepřátelé internetových pravd tak mocní, mají se autoři stránek WorldWideFlush, kteří se rozhodli otestovat nebezpečí hrozící Zeměkouli v případě, že by všichni lidé najednou spláchli, nač těšit.

Nechtěl bych být v jejich autě, až si Satan všimne jejich stránek.

Ale při naší cestě za Rozumem a chtíčem se budeme muset ponořit za hlubšími pravdami. Mineme vrstvy pravdivé reklamy

Vyhneme se nebezpečným zvířatům

... nebezpečným lidem...

(ano, tento muž skutečně kandiduje do amerického Senátu)

Až se dostaneme tam, kde má humor grády. Tam, kde spolužákovo telefonní číslo svádí k jemné švandě:

...kde trudná realita zpravodajského newsroomu svádí novináře na tenký led blogování...

... kde je humor jemnější a infantilnější...

(děkujeme neznámému autorovi!)

... a infantilnější...

...a nakonec se stává natolik infantilním, až působí sofistikovaně.

Tak... a už jsme skoro tady. V podvědomí internetu.

Vyprávění o tom, jak rozum a chtíč zvítězil nad lží, nenávistí, Danem Bártou, Vladimírem Mlynářem a Tomášem Engem, začíná trochu jako pohádka. Slovy: Do místnosti vešel Sigmund Freud a řekl:  'Rozum a chtíč nemohou zůstat v opozici natrvalo.'

Lidem, kteří navštěvují internetová diskusní fóra, to asi nebude připadat jako nic divného (já osobně jsem byl v jedné diskusní místnosti svědkem toho, jak vešel Hitler a řekl 'Světu mír!'), ale tehdy s tím Freudem to nějak zajiskřilo. Čím dál většímu množství lidí začala tato otázka vrtat hlavou. Skutečně nemohou? A můžeme si být jistí...? A tak se začali ptát. Nejdřív jen tak, mezi sebou. Pak se pokoušeli obrátit na specializované weby (na jeden z nich víc než stosedmdesátkrát).

Pak si začali brát na pomoc celebrity

- stínového ministra obrany Petra Nečase ("Prosím...?")
- Paulu Wild (upřednostňuje "rozumný chtíč")
- Ivo A. Bendu (to se musí slyšet)
- Lou Fanánka Hagena ("nerozumí")
- Vladimíra Mlynáře ("mohou!")
- Tomáše Engeho ("těžko říct")
- Helenu Vondráčkovou ("Hezký den, ale nerozumím vaší otázce!")
- Víta Pohanku (stejně jako Paula Wild upřednostňuje "rozumný chtíč", což by bulvárnějšího novináře vyslalo na dráhu žalovatelných spekulací)
... a Miroslava Ransdorfa, který zachází až tak daleko, že v odpovědi hovoří o své "smyslovosti".

(pro větší okouzlení použijte jedinečný Celebrity Strip Creator (CsC.)

Ven z Matrixu

A pokud vám to až doteď připadá jako nevinná zábava, rád bych vás upozornil, že v této chvíli je slovní spojení "rozum a chtíč" na internetu četnější než "Rozum a cit", "Jeníček a Mařenka", "Kotvald a Hložek" (Petr Kotvald k rozumu a chtíči: "Ahoj...tomu nerozumím...Petr") i "Jan A Komenský". A že tedy existuje poměrně silná možnost, že se brzy dostane do slovníku jako ustálené rčení.

Přiznávám, že mi to po chvilce připadalo otravné. Den dva bylo celkem zábavné neustále  všude číst tuto palčivou otázku, třetí den jsem už začal doufat, že je to brzy pustí a místo toho začnou citovat třeba texty Dana Bárty - např. "Vzlínám  v blínů stín, splývám v džínů klín" (možná to není přesné, cituji zpaměti) nebo dospějí a založí si rodiny (nebo, dle rady Dana Bárty, zahrádku: " Pane profesore, mohl byste s tou otázkou už jít do Vídně? Už je to tady po desátý a my to zodpovíme ústně. Pokud Vás zajímá jak to řešíme u nás v zahrádkářské kolonii tak to řešíme všechno na jaře a zbytek roku už to běží setrvačností. Zatím ještě v dokonalé úctě... ").
Ale oni vytrvali a dnes - skoro půl roku poté - z původně chaotické skupinky lidí vznikla dokonale organizovaná sekta.

Sekta, která neustále coby mantru opakuje jedinou větu. Jednomu by se chtělo smeknout. Ale až donedávna by člověk řekl, že to je obvyklá internetová mánie. Koneckonců - fotomontáže dneska dělá kdekdo...

Nicméně brzy se ukázalo, že rozum a chtíč nezůstanou na internetu. A že udělají krok ze světa digitálního do toho reálného. Byla vyhlášena HraSoutěž. Obě s podobným cílem:oprostit fenomén Rozumu a chtíče od omezení virtuálního prostoru. Někteří soutěžící to měli snadné:

jiní museli za umístění sloganu zaplatit poplatek:

Ale dokonale strategicky umístěný dotaz uživatele známého jako Vimrdalgól bude pro mě osobně už navždy absolutním vítězstvím. Hnutí RCH totiž díky známému mediálnímu dušezpytci Cyrilu Höschlovi získalo filosofickou základnu, kterou předešlí dotazovaní odborníci nedokázali poskytnout. Cyril se nám totiž trošku rozepsal...

Nicméně hráči musí dokázat ještě víc: jsou to misionáři, evangelizující reálný svět. Jejich úkolem je šířit jméno Freudovo a přinést ho i k vám. Zpočátku ještě byli ostýchaví, vyskakovali na lidi ze zálohy - jako Gerra na Českých lvech...

Nicméně jejich sebevědomí vzrůstá. A tuto sobotu, 1. května, zažijeme něco skutečně neuvěřitelného (a fakt nekecám): z prostředků veřejné sbírky si členové hnutí zaplatili měsíční reklamní kampaň na pražské tramvaji:

(před nalepením)

Doufám, že už chápete, proč to všechno píšu. Křesťanství vznikalo podobně - nejdříve nenápadně, v podzemí, mezi těmi nejneviditelnějšími z neviditelných. Až pak, v jednom mocném vzedmutí, ovládlo velkou část světa. Ta tramvaj je jenom začátek...

Rozum a chtíč splňuje všechny předpoklady - jejich evangelium je jednoduché, poselství lákavé a obecně srozumitelné. Po dvou tisících let vlády doktríny tvrdící, že rozum a chtíč MUSÍ být v opozici natrvalo přichází světlo naděje. Chtíč nemusí být v opozici s rozumem. Nemusí. NE-MU-SÍ!

Jen se bojím, že se brzy dočkáme zmrtvýchvstání Freuda. Bojím... ne, to není správné slovo. Spíš mě zajímá, co tomu bude říkat.

Hezký den!

P. S.

"Pícháním za deštné pralesy" je ekologická iniciativa milenecké dvojice, která získává peníze na záchranu přírody poněkud netradičním způsobem: pornem.

"Teď ještě máme víc výdajů než příjmů, ale již brzy poskytneme detailní informace o tom, kolik peněz jsme pro ochranu přírody získali. Taky máme trošku problémy s norskými ochránci přírody, kteří nechtějí přijímat takové peníze. Ale brzy najdeme cestu!"

Jak projekt týdne to, myslím, ujde.

P. S. P. S.

Vlastně taky vyhlašuju soutěž: kdo z pražských čtenářů Baldachýna tramvaj Rozumu a chtíče spatří, vyfotí a fotografii mi zašle, bude zařazen do Síně Slávy Šimka.