Natáčení těla severojižním směrem přitom badatelé už dříve odhalili také u dalších zvířat. Poznatky o tomto zvířecím kompasu u vodních ptáků by podle vědců bylo možné využít například v letectví.

Vědci zkoumali více než 3300 dosedů na hladinu u hejn čtrnácti druhů vodních ptáků v osmi zemích světa. S dalekohledy a kompasem seděli u vody a po každém přistání odečetli směr dosedu. Přišli tak na to, že bez ohledu na směr příletu ptáci přistávali mnohem častěji v severojižním směru.

"Vzhledem k absenci jakýchkoli společných činitelů, jako je vítr, slunce, směr příletu, ovlivňujících směr dosedání vodního ptactva na hladinu, můžeme za nejpravděpodobnější a zřejmě jediné vysvětlení považovat orientaci k siločárám magnetického pole Země," uvedl vedoucí katedry myslivosti a lesnické zoologie fakulty lesnické a dřevařské ČZU Vlastimil Hart. "Tato orientace zřejmě udává jednotný směr přistávání v případě bezvětří, a zabraňuje tak případným srážkám dosedajících ptáků," dodal.

Výsledky tak doplnily dřívější zjištění česko-německého badatelského týmu, který přišel na to, že díky tomuto "šestému smyslu" se severojižním směrem natáčejí i kapři v kádi nebo stáda skotu a jeleni na pastvinách. Hart ČTK řekl, že v budoucnu chtějí vědci zkoumat vnímání magnetického pole, takzvanou magnetorecepci, také u psů.

Výsledky z pozorování ptáků by prý bylo možné použít v letectví. Nyní je totiž podle Harta pro piloty velmi obtížné přistávat na letišti ležícím u vodní plochy, protože voda při přistání zkresluje výšku, směr a sklon letadla. Kachny a další vodní ptáci ale s přistáním přímo na hladině problém nemají, v očích mají totiž zřejmě systém podobný jakémusi sklonoměru.