"Když máte na krku náhrdelník od Bulgariho, dáváte tím něco najevo," řekl dánský vědec Christopher Hensilwood. Podle něj šperk není výlučně krášlicím prostředkem, ale v původním smyslu jde o záznam důležité informace.

Drobné, sotva centimetrové lastury v pobřežní jeskyni pocházejí z říčních mlžů. Příslušný druh (Nassarius kraussianus) žije nejblíže ve 20 kilometrů vzdálené řece, obyvatelé jeskyně tedy museli vynaložit nemalé úsilí k získání materiálu. Charakter uložení nálezu a stopy po okrovém barvivu - nehledě na opracování - vylučují, že by šlo o náhodu, tedy o dodatečné uložení mladších nálezů ve starší vrstvě nebo o odpad potravy, případně přírodní nahromadění.

Podle týmu, jenž své poznatky publikoval v časopise Science, jde bezpochyby o náhrdelník z pečlivě vybraných lastur. Tvůrci šperku je navlékli na koženou či jinou šňůrku a buď celé, nebo částečně obarvili tehdy oblíbenou okrovou barvou; zásoby hlinky archeologové v jeskyni objevili už před dvěma lety. Majitel nebo majitelka nosili náhrdelník pravděpodobně přímo na holém těle, nikoliv na nějakém posvátném místě - vědci se kloní k názoru, že šlo v první řadě o kultovní symbolický předmět a jeho estetická funkce byla sice nepochybná, ale až druhotná.

Podle všech okolností náhrdelník vytvořili už moderní lidé druhu Homo sapiens, kteří se objevili vůbec poprvé právě v Africe, a to někdy v době před 200 až 150 tisíci lety. Na ostatní kontinenty se dostali až o téměř sto tisíc let později a umělecké výtvarné schopnosti si přinesli s sebou.

Dosud se za nejstarší ozdoby pokládaly náhrdelníky ze zubů z dnešního Rumunska, lasturová ozdoba z Turecka a opracované skořápky pštrosích vajec z Keni, ty jsou ovšem staré jen 40 až 43 tisíc let. O charakteru lidem podobných (antropomorfních) předmětů z dob před dvěma sty tisíci lety vedou vědci spor. Většinou se přiklánějí k tomu, že jde o náhodné výtvory přírody, které si předkové moderních lidí mohli nanejvýš povýšit na kultovní předměty.