Od 4. století totiž katolická církev zakazovala během čtyřicetidenního pokání a půstu, který se tehdy přísně dodržoval, jíst vejce, a to jak samotná, tak použitá v jiných potravinách. Během té doby se ovšem v domácnostech nahromadilo množství snesených vajec, a bylo třeba je rychle zužitkovat. Právě proto vznikla tradice jejich rozdávání. A aby se zatraktivnila, různě se zdobila a opřádala pověstmi.

Zvyk darovat různobarevná velikonoční vejce se prý rozšířil u egyptských křesťanů - Koptů v 10. století, ale v Evropě o tom existují písemné záznamy až z 15. století. Ve Francii bylo zase nepsaným zákonem, že největší vejce, které slepice v království snesly během svatého týdne, se muselo odevzdat králi. Ludvík XIV. pak nechával na Velikonoce posvětit velké koše pozlacených vajec a rozdával je milenkám, mušketýrům i služebným na celém královském dvoře.

Zvláštní význam dává vejci svatá kniha starých Finů Kalevala: matka vod Iltamara spala kdysi na dně oceánu, tehdy ještě bezbřehého. Ve spánku se pohnula a s vody se jako ostrov vynořilo její koleno. Pán vzduchu na to koleno položil zlaté vejce. Iltamara to ucítila, znovu se pohnula, ale tentokrát tak nešťastně, že se vejce rozbilo. Pro lidstvo to ale znamenalo štěstí, protože právě tím vznikl svět. Jednotlivé kousky zlatého vejce se totiž proměnily v oblohu, slunce, měsíc, hvězdy, oblaka a od té doby se začal počítat čas.

Najdi si své vejce

Dnes je v řadě evropských zemí oblíbenou společenskou velikonoční hrou hledání vajec ukrytých v zahradě, parku či lese, podle místních přírodních podmínek. Původně byla určená dětem, ale s oblibou se jí účastní i dospělí. Vítězí ten, kdo najde nejvíc poschovávaných vajíček. Za odměnu si je pak může nechat, nebo dostane navíc ještě jinou zvláštní prémii - třeba pro změnu čokoládové vejce.

Obchodníci už řadu století vydávají Velikonoce za období dárků všeobecně, tedy nejen vaječných. K reklamě využili zejména neděle velikonoční, kdy se každý má obléci do něčeho nového k oslavě změny sezóny, i protože je to sváteční den. A kdyby náhodou počasí ještě nepřipomínalo jaro, byla po ruce pranostika: teplé Velikonoce - prázdné klasy, zatímco deštivé Velikonoce zaručovaly zrna dostatek. Zkrátka, ať tak či onak, o Velikonocích mohou být všichni spokojeni.