Na práci filmového recenzenta je nejkrásnější mnohost prostředí a kultur, do nichž vás zavádí. Třeba jen v tomto týdnu člověk může navštívit staré japonské městečko, v němž žije slepý samuraj, staré americké městečko, ve kterém mají baráky nakreslené křídou na podlahu, a starý dům, kde straší mrtvola kariéry Eddieho Murphyho.

Nicméně člověk se tu a tam díky zájmu o film může i přímou nějaké zajímavé komunity, kterou před tím znal jen z doslechu, a takové takové setkání může vnitřně obohatit, ba dokonce přimět k zamyšlení. V uplynulém týdnu se mi to povedlo hned dvakrát. Zúčastnil jsem se totiž projekci dvou velmi zajímavých filmů. Tím prvním bylo Gibsonovo Umučení Krista, během nějž jsem se setkal s jednou odrůdou věřících, jimž přezdíváme "Svědci kohokoli". Tím druhým spankingové video určené pro zahraniční videotrh.

SLOVNÍČEK POJMŮ

SPANKINGOVÁ KOMUNITA: skupina lidí se zálibou v nestandardním sexu, jemuž eufemisticky přezdívají "plácání". "Plácáním" je tomto kontextu myšleno sešvihání něčího holého zadku až do krve a tak dosáhnout erotického efektu (nesmírně zjednodušuji, existují samozřejmě stovky podoborů a nejrůznějších variací). Světoznámým spankerem byl například markýz de Sade. Mnou zmiňovaná skupina však pěstuje tuto zálibu jen na základě vzájemného souhlasu obou stran, takže pokud vám to připadá ujeté, jen doufejte, že se nikdy nedozvíte, co by si zase spankeři mysleli o vašem sofistikovaně erotickém využití pražené kukuřice a čokolády s vysokým obsahem kakaového másla.
SVĚDCI KOHOKOLI: Nemusí se nutně jednat jen o křesťany, ale vyznavače prakticky jakéhokoli dalšího existujícího náboženství (islám, buddhismus, moonismus, Matrix). Je to skupina lidí, u nichž je víra doplněna vnitřní potřebou obrátit na ni všechny náhodné kolemjdoucí. Ve fyzickém světě se obvykle vyskytují v podobě jehovistů či lidí s náručí knih na prodej. Ve světě virtuálním je najdete v diskusních fórech (jistě i pod tímto článkem) zpravidla s přezdívkami jako KristusTeSpasi, GandalfJeBuh, Slunicko či JezisCL.
POZNÁMKA: Nešťastným průnikem těchto skupin je tzv. "evangelizující flagelant", který si na rozdíl od spankerů musí vystačit sám. A skutečně neuvěřitelně se přitom nadře.
POZNÁMKA 2: Autor těchto řádků nemá nic proti věřícím a víře jako takové. Sám kdysi o své víře přesvědčen byl, zdály se mu dokonce sny o Panence Marii. Ateistu z něj udělal až dostatek sexu a omezení kořeněné stravy.

PŘEDSTAVENÍ FILMŮ

Vroucné vyznání Mela Gibsona Umučení Krista není jediným důkazem, že křesťanství je i dva tisíce let po svém zrodu myšlenkovým proudem, který ovlivňuje nás všechny. Dokonce i strávníky v menzách...

...či programátory počítačových her (třeba Ježíše na klacku).  Nicméně je to v současné chvíli zřejmě důkaz nejsilnější, zvlášť pro čtenáře Blesku, kteří se během uplynulých měsíců dozvěděli o filmu všechno, včetně potěšitelné skutečnosti, že ve filmu na kříž nepřibíjeli skutečného člověka, ale že to byl jen filmový trik. Tím se také nejvíce liší od druhého filmu - spankingového direct-to-video Čest nade vše. To je film natočený lidmi, pro něž je otázkou stavovské cti nepoužívat při bičování žádné náhražky a falešnou krev (dá se tedy považovat za jistý druh cinema-verité).

Je to dílo, které se pohybuje na okraji veřejného zájmu (Blesk se věnuje spankingu jen velmi nesoustavně), takže ho trošku představím. Čest nade vše je vlajkový projekt velké spankingové firmy, který podle propagačního textu z běžné produkce vybočuje tím, že zachází "do dalších velmi zajímavých oblastí, kterých jsme se do této doby dotýkali jen okrajově. Jde především o studie dominantních a submisivních postav a v neposlední řadě také o sondu do chování příslušníků vyšší střední třídy na přelomu 19. a 20. století."  Rád bych zde zdůraznil, že na tuto projekci mě zavedl Fuka a že já chtěl jít na premiéru krátkého filmu Most, nominovaného na oscara. Byl jsem však ujištěn, že tento film jistě získá Zlatou rákosku, jen proto jsem zůstal.

Jenže tato náhoda mi však umožnila vidět Umučení Krista v nových souvislostech. Oba filmy totiž mají mnoho společného. Jistě, bičování ve Cti nade vše není prováděno z religiozních důvodů a s cílem donutit vás k zamyšlení nad hrůzami tohoto světa, ale jen proto, že tatínek má rákosku a dcery byly velmi, velmi neposlušné. Nicméně vnějškové znaky se shodují, a to nejen v bičování. V obou filmech se například používají podobná slovní spojení ("Bože... Otče!"), v obou je hlavním motivem střet autority a svobody. A v obou je konec nevyhnutelný. Zajímavé ale je, že se shodoval i způsob organizace obou akcí. Obě byly uzavřené a na bedlivě kontrolovaná pozvání. Obou se zúčastnili hlavně členové příslušné komunity (spankeři, křesťané) a malá hrstka novinářů. Na obou se podávalo tematicky vybrané občerstvení:

CHLÉB A VÍNO

SLADKÁ PRDELKA

Nicméně v jednom se oba filmy velmi podstatně liší - a to sice v míře a motivovanosti násilí. Zatímco ten spankingový film je jen přehlídka brutálních aktů páchaných na zuboženém lidském těle, při níž krev stříká na všechny strany a veškerá psychologie a motivace jsou potlačeny aby uvolnily místo násilí, Umučení Krista je jemnější a velice psychologické... Ježíš co to kecám, pardon. Je to samozřejmě obráceně.

Takový spanking jako v Ježíšovi jen tak někde nenajdete!

Ano, Umučení Krista je z kinematografického hlediska naprostým vítězstvím náboženství nad sadomasochistickým hnutím na poli filmového násilí.

Podobně i diváci obou filmů se podivně lišili od předpokladů. Spankeři se chovali jako milí a jemní lidé, kteří sice tu a tam vášnivě diskutovali o o možnostech využití samosmršťovací fóli v kombinaci s upraveným jezdeckým bičíkem a troškou mýdla, ale jinak byli přístupní jakékoli běžné konverzaci. Publikum Umučení Krista však působilo zarytě (nicméně zaslechl jsem tam poměrně dost výživný dialog dvou starších a evidentně zbožných dam, které se bavily o tom, že "ten Halík fakt vypadá jako satan.") Mnohem víckrát jsem však vedl diskusi na nudná témata jako "Proč nevěřím v Boha", "Kdo trpěl víc - Gottwald nebo Slánský?", a "Proč některým moudrým lidem, kteří mají co říct, zakazují vstup do Kotle na Nově".

Za zmínku však stojí panelová diskuse, kterou po projekci uspořádal distributor filmu. Panel to byl sice vybraný (profesor Halík, docent Putna, otec Romuald, Iva Reilová a Martin R. Čejka, populární zvláště díky své polemice s návrhem zákona o registrovaném partnerství poeticky nazvané Prase je pes), nicméně byl složen výhradně z katolíků. Proto byl hledán ateista, nejlépe filmový odborník, který by se mohl fundovaně vyjádřit k tomu, jestli když Ježíš padá s křížem zpomaleně za zvuků dramatické hudby, nejedná se náhodou o citaci Johna Woo, zvlášť když je chvíli před tím záběr na zpomalenou holubici. Zbaběle jsem odmítl, zato kolega František Fuka přijal.

Na tomto místě se hodí poznamenat, že František Fuka je muž s mimořádně hlubokou schopností empatie. Například během promítání toho spankingového filmu, když rada Ehrlich konečně začal trestat své dcery rákoskou za hlasitých zvukových efektů, se ke mně naklonil a pošeptal mi: "Uvědomuješ si, že teď tady mají všichni kromě nás dvou erekci?" Za což mu nemohu být nikdy dost vděčný. A jako autor věty "Nečetl jsem předlohu, takže se mi ty lidi pletli," kterou zhodnotil Umučení Krista, mohl také k debatě s Tomášem Halíkem přistupovat se zdravým sebevědomím.

(zleva) Fuka halí putnu

A během té kouzelné debaty jsem dospěl k zajímavému poznání: konflikty se obvykle dají řešit porozuměním. Ale existuje ještě jedna cesta: vyhnout se jim absolutním vzájemným nepochopením. Díky tomu, že se argumentace ateisty a částečného kyberneta Fuky s katolickým zbytkem zcela a naprosto míjela, nevznikl ani jediný konflikt. Na jednom místě mě sice zamrazilo - to když František bez mrknutí oka označil Gibsonovo Evangelium  za "poloviční snuff" (supersadistickou a věřme jen smyšlenou odrůdou porna, během nějž je přímo před kamerou umučen člověk). Bylo to srovnání nesmírně nebezpečné, protože Gibsonův film se sice části věřících nelíbí, avšak s trochou abstrakce by šlo za poloviční snuff označit celou řadu slavných religiózních uměleckých děl. A František byl na toto kacířství patřičně hrdý.

Nicméně díky přehnanosti tohoto tvrzení a použití termínu, který se v religionistice nevyskytuje, debata ani na okamžik nezakolísala a byla dokončena v přátelském duchu.

U toho už jsem bohužel nebyl, neboť jsem musel odejít nechat se ukřižovat na finanční úřad.

Hezký den!

P. S. Ve stejný den vyšel v Blesku článek o Luďkovi Sobotovi a jeho scénce v připravovaných Novotách, kde - jak píše Blesk - hrál "Rudolfa III."

"Rudolf se mi hrál moc dobře. Tím spíš, že mám nejkrásnější hrb na světě," pochvaloval si Sobota v článku Miroslava Graclíka.

Jako citát týdne to, myslím, ujde.