Ve svých depresívních poznámkách k minulému dílu dokonce nacházím větu "vychválit práci na Simulátoru rektálního prohmatu dobytka jako vhodnou zábavu pro dospělého muže i ženu"...

... ačkoliv samozřejmě mnohem zábavnější věci se dají dělat s dobytkem živým, zvlášť když jste turista v Kambodži, máte čtyři sta dolarů a touhu zastřílet z raketometu na pohyblivý terč. Nutno říci, že linkovaný článek o nejzajímavějších světových turistických atrakcích mě velmi zaujal. A došlo mi, že moje dovolená, která se z valné části skládala z procházek po poušti a pokusů vyslovit slovní spojení "Dah Ghali" (Je to příliš drahé!) tak, aby ho někdo pochopil, byla vlastně nesmírně nudná. Proč se mi do cesty nepostavilo Muzeum parazitů? Proč jsem nenavštívil melanéské domorodé kmeny takzvaného "Spermálního kultu" a nezúčastnil se rituálu monjapi'u, podle antropologů "obdoby vzájemného mužského kojení"? (cestovní kanceláře však v tomto případě upozorňují na "významné nebezpečí kulturního šoku"). A nebo proč jsem prošvihnul alespoň tuto pěknou, domácí akci?

Když se jí zjevně zúčastnili i vysocí představitelé světové politiky?

Problém s psaním pro internet je v tom, že člověka brzdí v touze vyrazit ven, do světa. Psát internetový sloupek znamená dřepět u počítače a za vrchol vzrušení považovat sledování svých oblíbených pasáží z Noci oživlých mrtvol, která se objevila na archive.org. Což mi připomíná, že na archive.org jsou také podstatné části mytického filmu z roku 1929 jménem Sex Madness, vyprávějící o dívce Millicent, která jde proti vůli rodičů na večírek, vyspí se tam s neznámým mužem a na konci zjistí, že má kapavku (nezaměňovat, prosím, se stejnojmenným filmem z roku 1938, ve kterém jde na večírek chlapec, vyspí se s neznámou ženou a na konci zjistí, že má kapavku on). Napadlo mě, že by si Sex Madness zasloužila nějakou další verzi. Například o pejskovi, který jde proti vůli rodičů na večírek...

Ale pak jsem si vzpomněl, že jsem už před časem chtěl dát na Baldachýn DVD tip a že...

... aha. Děkuji.

HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO PORNA

O filmu "The Good Old Naughty Days" (Dny starých dobrých prasečinek), jehož DVD je nyní k mání v nejrůznějších internetových obchodech,  jsem se dozvěděl už před časem, na letišti od kamaráda, co se vrátil z Francie a snažil se mě přesvědčit o tom, že byl fakt v Paříži v multiplexu a že v něm dávali sto let staré porno. Víc však, kretén, nevěděl, neb šel na Rychle a zběsile.

Nebylo ale těžké zjistit, že tenhle projekt francouzského filmového historika a dokumentaristy Michela Reilhaca je přesně to, co v českých kinech chybí (pár fotek pro informaci zde). Reilhac tvrdí, že kolekce třiceti starobylých pornofilmů z let 1905-1920 byla objevena v "šatníku nejmenované a vysoce postavené pařížské rodiny". Tak staré porno sice není vzácností, ačkoliv například americký kreslený snímek o postavě s výmluvným jménem "Furtmustál" (Eveready Hardon) z roku 1920, vzbudil velkou pozornost. Jeden z účastníků projekce na festivalu v Seattlu jej popsal takto: "Zlatým hřebem programu, během nějž diváci řvali nadšením a tleskali, byl ten ujetý animovaný film o malém mužíkovi s obřím odnímatelným penisem, který pobíhá kolem a strká tu věc do všeho možného - třeba krav a oslů, nemluvě o tom šermování. Bylo to lepší než disneyovky ze 20. let". Taky není divu: s největší pravděpodobností jde dílo otce animovaného filmu a autora rozkošné dětské knížky Little Nemo - Winsora McCaye. Stejně tak historiky zajímá snímek "Mušketýrova večeře", protože zjevně vznikl během polední pauzy v natáčení slavných Tří mušketýrů z roku 1921.

Nicméně fakt, že je nějaký historik vzal do ruky, opatřil sofistikovaně vědeckou explikací o "sociálně historické výpovědní hodnotě, ukazující odvrácenou tvář dělnické třídy v prvních letech 20. století", přestříhal je a pustil do kin, je skutečně milý. Reilhac ke všemu ještě tvrdí, že jde o porno "přirozené a neškodné" a zní tak přesvědčivě, že by si člověk pod tím až představit něco jako tento další pokus o "mládeži přístupné porno"...

... který naleznete zde. (nicméně zdá se, že moderní umělecká pornografie se ubírá zcela jiným směrem, což jednou celkem přirozeně povede k tomuhle:

což sem ale vůbec nepatří.).

Diskuse kolem francouzského retropornohitu je vůbec celkem strhující. Jeden z diváků ve své recenzi uvádí například: "je to jako se dívat na staré chaplinovky, tedy až na tu penetraci." Ve Španělsku byla zakázána sekvence "Dvě jeptišky a čtyři svíčky", protože se podle tamních zákonů jedná o znesvěcení posvátných předmětů. V Británii byli distributoři napadeni ochránci přírody, kteří nevěřili, že při natáčení filmu "Dívka, pes a cyklista" nebylo zvíře zraněno či nenávratně psychicky poškozeno.

"Z toho, co na plátně vidím, jsem přesvědčen o tom, že ten pejsek byl nesmírně šťastný," napsal jim Reilhac. "A všichni můžeme být nakonec rádi, že jsem do filmu nezařadil tu scénu s kachnou..."

Že jsme rádi všichni, to samozřejmě kecá. A ví to.

Hezký den!

P. S.

Jen doufám, že tohle nečetl Jim Caviezel, představitel Ježíše v Gibsonově Umučení Krista, který si minulý týden náhodou vzpomněl, jak před třemi lety přinutil Jennifer Lopezovou, aby si na natáčení jejich erotické scény ve filmu Policajtka oblékla, protože "jediná nahá ňadra, která chce v životě vidět, jsou ňadra jeho manželky". A tak to dal do novin. Jako citát týdne to docela ujde.