Sedmiletý Jaxon si prošel opravdu těžkými začátky. Když se narodil, vážil pouze půl kilogramu, první chvíle tak trávil na neonatální jednotce intenzivní péče. Jak ale čas plynul, sílil a zanedlouho se u něj začal projevovat ohromný talent.

„Projevoval se od útlého věku, respektive od Jaxonova prvního roku života. Tehdy si vzal lžičky a k hrůze mé manželky s nimi udělal asi 500 důlků do našeho nového konferenčního stolku. Pomyslel jsem si, co to proboha znamená,“ zavzpomínal Jaxonův otec Kevin Smith.

Ať už to bylo běžné dětské chování nebo ne, jisté je, že rytmus a bicí „nástroje“ nejrůznějšího druhu malému Jaxonovi učarovaly natolik, že už je neopustil.

Talent zřejmě podědil

„Ve dvou letech hrál každé ráno kartáčky o umyvadlo. Na to navázal hrou čínskými hůlkami o gauč. První sestavu jsme mu pořídili, když mu byly tři roky. Zpočátku ji trochu zanedbával, pak se ale sám vypracoval. Nevím, jak se mu to povedlo. Přitom se jen díval na živé koncerty mých oblíbených kapel v televizi,“ vysvětlil otec.

A skutečně, Jaxon neprošel žádnou výukou. Nikoho by ani prý zatím ani neposlechl, poznamenal se smíchem jeho otec. Zdá se tedy, že Jaxon talent podědil. Jeho prarodiče z otcovy strany vyučovali hudbu a jeho matka o rytmu také něco ví, protože byla tanečnice.

U bubnů se cítí skvěle

Na otázku televizní moderátorky, proč si oblíbil zrovna bicí, Jaxon odpověděl: „Nevím, prostě se u toho cítím velmi dobře“.

A co se týče hráčské budoucnosti, podle deníku Daily Telegraph má malý bubeník vcelku jasno: "Chtěl bych asi tak dalších 30 let bubnovat, a pak bych mohl být hokejistou“.