„Za celý svůj život na otevřeném moři jsem nikdy nic podobného neviděl. Olihně jsou určitým druhem bájných tvorů. Slýcháme příběhy o starověkých námořnících, jejichž lodě napadali,“ uvedl McGlashan, který pracuje také jako sloupkař v australském deníku Daily Telegraph.

Oliheň byla tak velká, že ji nemohl rybář ani vyzvednout na loď. Měřila tři metry, i když už jí většina chapadel chyběla. Přišla o ně nejspíš v boji s vorvaněm obrovským. Tito kytovci jsou totiž větší a rychlejší a zpravidla tak nad olihněmi vyhrávají.

„Musela zemřít nedlouho předtím, než jsme ji našli, protože ani trochu nesmrděla a měla stále sytou barvu,“ vysvětlil McGlasham.

Vyloučena ovšem není ani možnost, že oliheň zemřela přirozenou cestou, jak uvedla pro australský deník Daily Telegraph Mandy Reidová, specialistka na hlavonožce z Australského muzea v Sydney: „Většina olihní žije asi rok, rostou extrémně rychle“.

Tento tvor z hlubin zůstává pro vědce ale stále velkou záhadou. Není přesně známo, jak žije, ani jak se rozmnožuje. Podle Reidové může dorůstat délky až 13 metrů, i vyplavené pětimetrové exempláře jsou ovšem vzácností.

Žralok se o mrtvé tělo postaral po svém

Jakoby nebyl samotný objev nebývale velké olihně zajímavý, na scéně se ještě objevil 2,5metrový žralok. McGlashanova „příšera z hlubin“ se tak před objektivem videokamery stala potravou pro žraloka modrého.

„Okamžitě se do olihně zanořil, aniž by ho zajímalo, že je hned vedle nás. Okusoval ji po velkých soustech. Je to ukázka, že v přírodě toho nepřijde mnoho nazmar. Všechno se nějakým způsobem recykluje,“ dodal McGlashan, kterého může utěšit fakt, že olihně stejně nejsou k jídlu, protože jsou silně cítit po amoniaku.