Domů šel Peterka na den přesně po třech letech od těžkého úrazu pravé nohy, když ho na procházce u liberecké přehrady srazila neopatrná řidička.  

Vrátila se mu energie

"Jdu sice s berlemi, ale odcházím šťastný. Rok jsem byl v nemocnici, kde mě postavili na nohy fyzicky, další dva roky pak na LDN, kde jsem udělal velký pokrok psychicky. Za to chci všem doktorům poděkovat, byl to skutečně fešácký kriminál. Moje energie je zpátky, vrátil se mi dokonce můj původní hlas a z toho, že mi život dal pořádně přes nos, jsem se poučil," líčil vitální, ale o padesát kilo svalové hmoty lehčí Peterka.

Sám si žádnou popularitu při odchodu nepřál a zástup novinářů ho překvapil. Svůj typický humor ale ani v tu chvíli neztratil: "Vzkázal jsem už domů na sídliště, že tam při příjezdu nechci žádné pionýry ani ovace. Maximálně nějaké ovačky."  

Vtipy po celý den

Už loučení na oddělení však ukázalo, že herec, který byl většinu svého života hlavně komikem, bude chybět. Ostatně krkonošské večerníčky i Schulhoffovy komedie o sousedských naschválech rodin Nováků a Bartáčků, které v posledních týdnech běžely v televizi, tu prý byly hlavním středem zájmu.

"Jen co jsme se ráno probudili, dokázali jsme se spolu hecovat. Vtipy padaly celý den a ten čas s ním lépe utíkal. Ne nadarmo se říká, že dobrý spolupacient je polovina léčby," svěřil se Právu Josef Černý, který s Peterkou sdílel poslední čtyři měsíce pokoj.

Hercova poraněná noha, zpevněná speciální ortézou sice už nikdy nebude tak spolehlivá jako kdysi, oblíbené špacíry Libercem si ale Peterka ani tak nenechá ujít.

"Nebude to asi 15 kilometrů v kuse jako předtím, ale bude to nádhera. V LDN jsem totiž chodil jen po chodbě, což bylo dohromady tak 100 metrů, takže teď si to vychutnám. Začnu ale pomalu a až bude sucho. Pakliže byste mě chtěli potkat u přehrady, budu tam, ale nepůjdu po vozovce," vzkázal Peterka. A alespoň jednou prý dojde i na proslavenou vyšisovanou modrou větrovku, podle níž ho Liberečané poznávali vždycky už zdálky.

Na divadlo a film však už ve svých letech Peterka nepomýšlí, i když mu třeba liberecké Divadlo F. X. Šaldy nabídlo některé role.

"Nebojím se toho, že bych neměl paměť, závěrečný text ve starořečtině z Antonia a Kleopatry si pamatuji dodnes. Už si ale nechci nasadit ten chomout zkoušek a učení rolí. Teď si hlavně musím doma vybalit. Je neuvěřitelné, co věcí jsem za tři roky v nemocnici nashromáždil," dodal herec.