„Chtěla bych to ještě dotáhnout k republikovému primátu,“ přiznala s humorným nadhledem při pondělní oslavě na hořické radnici Fišerová. Své nevážně míněné přání však nepovažuje za závod, kdo dříve umře.

Žena, narozená v časech Rakouska-Uherska, která dospívala v době Masarykovy republiky a za německé okupace prošla koncentračním táborem, si důchodu užívá od sedmdesátých let minulého století a stále vládne všemi smysly. Jenom zrak už trochu selhává. Paměť ale mohou hořické rodačce všichni závidět.

Šťopička alkoholu na rozproudění krve

„Pravidelně si dám šťopičku něčeho ostřejšího, abych rozproudila krev. Cigaretu jsem zkusila jenom jednou za útlého mládí v kruhu vrstevnic. Stačilo pár vdechů kouře a šla jsem zvracet. Tím pro mne kouření skončilo,“ barvitě popsala historku ze třicátých let dvacátého století a napověděla, kudy může vést cesta k dlouhověkosti.

„Škoda. Paměti kvůli špatnému zraku už asi nenapíšu,“ prozradila hlubokou studnici historek z obyčejného života. Oslavu na hořické radnici nesla Fišerová navzdory lehké viróze statečně.

„Jako každý rok jsme jí darovali kytici, dárkový koš a láhev oblíbeného likéru. Letos jsme se trochu obávali, zda oslava kvůli zdravotní indispozici oslavenkyně proběhne,“ přiblížil starosta Hořic Ivan Doležal.