Za svůj herecký debut si dcera slavné Romy Schneiderové zvolila roli, o níž by bezpochyby snila i její matka: ženu-mušketýra, stejně obratnou v milostných hrách jako v zacházení s mečem, a to v televizním filmu Julie, rytíř z Maupinu, který zanedlouho začne pro francouzskou TV 1 natáčet režisérka Charlotte Brandströmová. Předlohou se stal historický román Théophila Gautiera.

Sarah, která na univerzitě nedávno získala titul magistry historie umění, se tak stane čtvrtou generací žen rodiny Schneiderových, která se upsala filmu. Na rozdíl od matky, která si slávu jako Sissi získala už v sedmnácti letech, se ale pro toto poslání rozhodla až ve svých devětadvaceti.

"Dlouho jsem se filmu vyhýbala, prostě jsem měla strach," říká. Teď se objeví hned v hlavní roli dvoudílného životopisného snímku jako Madeleine d´Aubignyová. "Byla to svobodomyslná žena. V 17. století si dokázala žít po svém, podle své etiky a svých impulsů," říká o ní Sarah, které imponuje její volnomyšlenkářství a to, že ráda soupeřila smuži jako rovný s rovnými.

Madeleine byla známá svým jezdeckým a šermířským uměním a měla navíc výjimečný hlas. Skladatelé psali opery přímo pro ni. Sarah proto půl roku trénovala jízdu na koni, zacházení s mečem a zpěv. Nebylo to snadné, protože nikdy předtím na koni neseděla, a dokonce se ho bála.

"Musela jsem strach překonat a naučit se komunikovat se zvířetem, které váží šest set kilogramů, ale nakonec jsme si začali rozumět," svěřuje se. Podle svých slov ale není sportovní typ. "Zatím jsem jen trochu dělala jogging," přiznává. Se zpěvem to prý bylo jako se sportem. "Ale mám fantastický pocit, když se mi podaří správný tón," říká.

Bála se kritiky a srovnání s Romy

"Pro mě je to všechno něco úplně nového. V noci před kamerovými zkouškami jsem nezamhouřila oko," přiznává devětadvacetiletá žena, která se léta bránila hereckému povolání a vystudovala na Sorbonně dějiny umění. Proč tedy tato náhlá změna?

"Jednou jsem bilancovala léta studií a ptala se, co bude dál, co chci opravdu dělat. Naučila jsem se hodně zajímavých věcí, ale nebyl to můj život," vysvětluje. Dlouho odmítala film a divadlo, protože z nich měla strach. Bylo to paradoxní. "Kvůli matce jsem chtěla hrát, ale bála jsem se, že mě s ní budou srovnávat a kritizovat. Nakonec jsem ale pochopila, že když nezačnu teď, neudělám to už nikdy," zdůvodňuje své rozhodnutí. Chce být totiž především šťastná. "Člověk má na světě jen 80 nebo 90 let a neměl by je promarnit," říká.

"Nejsem druhá Romy"

Sarah potřebovala zřejmě vyzrát, aby pochopila, že i další Schneiderová by měla světu ukázat, co dovede, předvést v další variantě podmanivý úsměv tak typický pro babičku i matku. "Jsem nesmírně hrdá, že jsem dcera Romy Schneiderové. Budou mě s ní srovnávat, ale pochopila jsem, že právě to je součástí hry," říká.

Nevylučuje, že by mohla na konci života svého rozhodnutí litovat, ale zatím předpokládá, že jí matka ze svých genů předala všechno, co jen mohla, a přestože vystupuje pod jménem svého otce Biasin, Biasini doufá, že je v ní i kus Schneiderové.

"Nemohu nikomu zabránit, aby ve mně hledal matku, ale nejsem druhá Romy. Jsem začínající herečka Sarah Biasiniová," reaguje na otázky týkající se jména.

Když matka tragicky zemřela, byla Sarah malá. "Bylo mi pět let. Vzpomínám si na ni jen útržkovitě. Na zvuky, výjevy. Je v tom mnoho podvědomého a nevylíčitelného," vzpomíná. Přesto tvrdí, že se na matku rozhodně nedívá jako na idol, mýtus, legendu. A už vůbec nemá ráda, jak se média hrabou v jejím životě.

"Do matčina života nikomu nic není"

"Vadí mi ty věčné analýzy jejího života a toho, co dělala. Témata: lidé, které znala, muži, se kterými pracovala, muži, které milovala a kteří milovali ji. Do toho nikomu nic není," reaguje vzrušeně. Chápe, že publikum má rádo drama, že je přitahuje neštěstí, zejména týká-li se slavných, krásných a bohatých. "Ale nemá to nic společného se skutečností," tvrdí Sarah.

Podle ní matka byla stejně silná a stejně křehká jako jiné ženy, které trpěly ztrátou dítěte či které měly milostné historky. Zvolila si a podle své volby šla až do konce. "Měla odvahu k těžkým rozhodnutím," komentuje matčin dobrovolný odchod ze života.

Sama považuje za hlavní životní motor touhu po štěstí. Chce být maximálně šťastná jako ostatně všichni, jak zdůrazňuje.

Štěstí vidí v rodině. Chtěla by muže a alespoň tři děti. Má také vyhraněnou představu o ideálním muži: "naslouchá, radí, pomáhá, miluje, umí vás rozesmát, je spolehlivý, je macho, ale tak akorát, myje nádobí, umí opravit pračku". Na otázky, zda takový muž vůbec může existovat, odpovídá nadšeně: Ano!!! Ona prý už takového našla, ale jméno zatím prozradit nechce.

Sarah se přirozeně zajímá o dění ve světě. "To se osobně dotýká nás všech," uvádí. "Mám pocit, že lidé se chovají jako řezníci, nepřestávají vést války, zabíjet, znásilňovat. Nijak jsme se nedostali výš," dodává. Přesto se nebojí přivést do tohoto světa děti. "Chci je vychovat tak, aby byly silné a schopné brutalitě dnešního světa dobře čelit," zdůrazňuje jen.

Dosud ji otec před médii chránil. Pomohlo jí to. Je totiž neokoukaná a má všechny šance vzbudit alespoň zvědavost publika na to, jaká vlastně dcera slavné Romy je.