Hlavní obsah

Houbičky svítící ve tmě ještě nevyhynuly, po 170 letech je vydal deštný prales

Novinky, Jakub Kynčl

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Naposledy byly spatřeny a popsány roku 1840. Od té doby fosforeskující houby nikdo neviděl a vědci již měli za to, že jsou pravděpodobně vyhubené. Teprve v roce 2009 je znovu našel v brazilském deštném pralese biolog Dennis Desjardin se svým týmem ze státní univerzity v San Francisku. Nyní zveřejnil výsledky své práce v prestižním houbařském magazínu Mycologia.

Článek

Skupina vědců nasbírala vzorky houby svítící ve tmě a překlasifikovala ji na Neonothopanus gardner. Botanici věří, že detailní studie houby a jejích dalších bioluminescenčních příbuzných, pomůže konečně vyřešit otázku, jakým způsobem některé houby světélkují.

Houba Neonothopanus gardner září ve tmě tak silně, že je možné v její bezprostřední blízkosti bez větších obtíží dokonce i číst text. Dosud naposledy ji spatřil britský botanik George Gardner, který viděl, jak si s ní hrají malé děti, a nazval ji flor-de-coco.

Dennis Desjardin a jeho kolega Cassius Stevani chodili do brazilského pralesa o nocích, kdy jasně svítil měsíc, aby mohli lépe identifikovat a případně vyfotit jemně zářící houby, o kterých si mysleli, že by mohly v tmavé místnosti přirozeně jasně svítit. Poté analyzovali na fotkách svit, který není často lidským okem ani vidět.

Bioluminescence, tedy schopnost organismu samostatně produkovat světlo, je v přírodě poměrně známý fenomén. Medúzy a světlušky jsou tím v živočišné říši proslulé, ale touto schopností oplývají i některé bakterie, houby, ryby či hmyz. Právě svítící houby jsou dobře známé už po několik století, avšak tento druh, který září extrémně výrazně, se nedařilo dlouhá desetiletí nalézt.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám