Získala jste v jedenašedesáti letech prvního Lva. A také jste na Lvech poprvé byla. Jak se vám večer líbil?

Večer byl senzační. Byla jsem na lvech poprvé. Ačkoli jsem byla vždy zvána, posílala jsem za sebe jen svou dceru, protože ta zná všechny mladé herce, tvůrce a režiséry. Já jsem tam byla poprvé. Byla jsem pozvána v rámci nominace. Hrozně se mi líbil Honza Budař a byla jsem hrozně vděčná, že tam nebyly unylé hostesky, ale krásně tančící kluci. Měli to ohromně nacvičené. Bylo velmi příjemné, že ceny předávali kolegové herci a mně dokonce Matěj Huba. S ním jsme ve filmu začínali.

Doufala jste ve výhru?

Já jsem už tak velká, abych neříkala stará, že jsem byla připravená na nevýhru. Jak říká náš pan prezident. Je příjemnější se na to nepřipravovat, protože potom to zklamání je menší. Ale měla jsem čistou radost.

Připravovala jste si před zrcadlem děkovací řeč?

Ne, vůbec. Já jsem jen věděla, že hlavní dárce je režisér Jirka Vejdělek, který mi tu roli dal. Zapomněla jsem tam poděkovat akademikům, kteří mě zvolili, ale stejně nebýt Jirky, neměli by koho volit.

Když jste tu roli tehdy brala, napadlo vás, že to bude role na Lva?

Takhle nepřemýšlím. Nekalkuluju. Hrála jsem ji s hrdostí a radostí. A to, že se tak stalo, byl jen bonus. Taková třešeň na dortíčku.

Viděla jste v příběhu živočišné bývalé herečky Vilmy podobnost s vlastním životem?

Ano, jinak bych ji nevzala.

Taky máte doma zápisník plný mužů?

Ne. Mám několik věnování od mužů, kteří dokonce na těch Lvech byli taktéž. Někteří dokonce stáli na pódiu. Napsali mi hezké věnování, takže řekněme to kulantně, byli to mí dobří kamarádi.

A kterého si nejvíc vážíte?

Před Lvy odpoledne jsme seděli ve španělské synagoze a vzpomínali jsme na Arnošta Lustiga a já jsem se tak hezky sebrala. To vzpomínání na něj bylo totiž krásné. A říkala jsem si: Arnošte, ty bejku, dneska mi drž palce. A zazpívala jsem mu krásnou židovskou ukolébavku a šla na předávání. Představte si, že mi Arnošt před třemi týdny poslal do divadla svou novou knížku s věnováním. Krásným, ani ho nebudu říkat. Vlastní rukou napsané. A toho si vážím nejvíc, protože tady už není.

Rolí Vilmy jste šokovala. Vaše postava neustále řešila sex. Kvůli snímku jste nafotila vlastní akty...

Ono to nebylo těžké, protože já jsem měla dobrého fotografa a věděla jsem, co se ode mě žádá. Dokonce jsem vyvolala takovou bouři, že jsem se stala vzorem pro ženy ve zralém věku a ty se také nechaly nafotit. Možná se v našem národě zvedla nějaká vlna statečnosti nebo odvahy ukázat, že za něco stojíme a že k něčemu ještě jsme.

Kam jste si svého prvního Českého lva doma dala?

Víte, my jsme se před dvěma měsíci přestěhovali, takže mám ještě nějaké věci v krabicích, ale jedna polička už tam je nachystaná. Na té stojí několik cen – zajímavé je, že jsou to všechno zvířata. Já tam mám Bambi, kterého jsem dostala kdysi ještě v západním Německu za Nemocnici na kraji města. Mám tam taky televizní cenu Elsa a teď ještě přibude ten těžký Český lev. Doufám, že to ta polička unese…