Článek
„K adopci jsem nakonec zbaběle nepřistoupila. A pociťuji to jako svůj velký dluh společnosti a dětem. Jestliže totiž nadáváme na to, že je vysoká kriminalita, tak si za to z padesáti procent můžeme sami. Když nejsme schopni postarat se o opuštěné děti, nemůžeme se tomu divit. Osobně to beru to jako velký morální dluh, že jsem žádné dítě ještě neadoptovala,“ přiznává Dolinová.
Věří, že by se v jejím srdci pro další dítě místo našlo. „Srdce je strašně široké, vleze se do něj hodně lásky. Jen člověk musí chtít. Strašně mě mrzí, že jsem tu odvahu zatím neměla,“ svěřuje se.
Brzy i tak čeká přírůstek do rodiny. „Máme pískomily, samečka se samičkou, a už jsme je zahlédli při tom, když to dělali. Tak jsem dcerám řekla, ať se dobře dívají, protože to mají místo sexuální výchovy,“ směje se Míša.
V porotě o "nej" sestřičku
Sama o sobě říká, že se v jejím životě neděje nic zásadního. „Zrovna mám před premiérou v divadle Broadway. V životě jsem ještě nehrála poslankyni za Labouristickou stranu, starou pannu, takovou strašně prudérní punčochu. Mám snad i knírka, nosím brýle a hroznou hučku. Vypadám katastrofálně,“ dodává Dolinová, která se ve čtvrtek s dalšími osobnostmi zúčastnila v Poslanecké sněmovně tiskové konference k dalšímu ročníku soutěže BATIST Nej Sestřička roku 2011.
V soutěžním klání nevyhrává ta nejkrásnější zdravotní sestřička, nýbrž ta, která je nejvíc šikovná a má největší osobní kouzlo. A Dolinová zasedne v porotě, která bude mezi kandidátkami na titul vybírat.