Tajemství jejího nekonečného bytí prý spočívá v jedinečném životním cyklu, který rostlinu v jednu chvíli zabíjí i obrozuje. "Welwitschie podivná, to je vlastně tuhý, pařezovitý kmen, a dva až tři tvrdé listy. Právě tyto listy časem na konci usychají a ve stejnou chvíli se u kořene zase zelenají. Zůstávají tak stále stejně dlouhé a přitom nové, jakoby znovuzrozené," řekla Korzu botanička liberecké Botanické zahrady Jaroslava Kolaříková.

Podle vědců umožňuje rostlině dlouhověkost ojedinělý kořenový systém, který dodává welwitschii právě tolik síly, kolik k životu potřebuje. "Příliš vody ji zahubí. Myslím, že právě tato rostlina na poušti nikoho nezachrání, protože pobere jen tolik vlhkosti, kolik spotřebuje," dodala Kolaříková.

Paradox pouště Namib

Rostlinu objevil v roce 1859 rakouský botanik Welwitschi na africké poušti Namib. Poté, co vědci zjistili skutečné stáří rostlin, pojmenovali tento přírodní div také jako "korunní klenot říše rostlinné" nebo "paradox pouště Namib".

"Je to starobylý druh bez příbuzenstva, jehož vývoj ustrnul na bezkvěté formě. Welwitschie se rozmnožují šišticemi, podle nichž se rozlišují samčí a samičí kusy," vysvětlila botanička. V Liberci lze pozorovat podivné stařenky světové flóry už deset let. Zdejší zahrada také patří k jedné z mála, které se povedlo přivést welwitschii k životu v umělém prostředí. "Jde o jednu z nejsložitěji pěstovatelných rostlin. Jakékoliv narušení zažitého přírodního běhu ji ohrožuje," podotkla Kolaříková. Pokud ovšem v Liberci welwitschie vydrží, mohla by nakonec přežít jak zahradu, tak i zdejší architektonické památky.