Jaký to byl pocit, když vás vyhlásili králem tanečního parketu?

Byl jsem v naprostém šoku. Jsem nesmírně vděčný lidem. Jejich podpora mi udělala velikou radost a velmi si jí vážím.

Jak fungovala spolupráce s vaší taneční partnerkou Alicí Stodůlkovou?

Bylo to neuvěřitelně šťastné setkání. Alice je nejen talentovaná tanečnice, ale také je nesmírně pracovitý, pokorný a skromný člověk. Překvapovalo mě to každý den. Je jí 24 let, je hrozně mladičká. Já takový v tomto věku rozhodně nebyl. Je to vzácný člověk.

Žádná ponorková nemoc mezi vámi nenastala?

Alice byla přísná, ale nikdy, opravdu nikdy jsme neměli konflikt. Ostatní páry hovořily o tom, že měly ponorku. My vůbec. Nebyli jsme na sebe nikdy nepříjemní. Proč taky. Ona tam byla od toho, aby mě naučila tančit. Já od toho, abych poslouchal.

Měl jste během dvou měsíců někdy pocit, že se na to chcete vykašlat, že už nemůžete?

Ten pocit jsem měl při finálovému duelu s Anetou. Byl jsem nesmírně unavený. Ten den jsme to dělali třikrát. Ráno zkouška, odpoledne generálka a večer přímý přenos. Tanců bylo pět, to znamená 15 tanečních čísel za den. Měl jsem po generálce pocit, že to nemůžu fyzicky už zvládnout. Tanec mě pořád bavil, ale tělo už říkalo ne.

Kdo vám v publiku při finále držel palce?

Mých příznivců tu bylo podle potlesku dost. Jestli se ptáte na někoho z rodiny, tak ne. Nikdo tu nebyl.

Jak vypadaly oslavy vítězství?

Žádné nebyly. Hned po přímém přenosu jsem utíkal balit, v neděli brzy ráno jsem odlétal domů do Kanady na Vánoce. Mrzí mě, že jsem nemohl oslavovat s ostatními kolegy. Bohužel to nešlo, nedalo se to zvládnout. Na později už nebyla letenka.

Stihnul jste nakoupit vánoční dárky?

Absolutně nestihnul. Nemám nic. Budu to muset řešit na poslední chvíli.

Jak vypadá večeře u Křížů na Štědrý den v Kanadě.

V Kanadě se jí na Štědrý den krocan. Českých tradic se nedržím, kapr nebude. Musím se doma podřídit většině.