Simono, před jedenácti dny jsi porodila syna Maxe, jak se cítíš?

Je to fičák. Hormony pracují, pořád pláču, ale štěstím. Cítím se úžasně. Je to něco naprosto neuvěřitelného, Max se pořád usmívá, vůbec nepláče.  I v porodnici U Apolináře si ho pochvalovali, jak je bezproblémový a říkali mi, že se charakter u miminka projevuje hned. Je komickej, koulí očima, dělá grimasy, směje se u koupání. Pořád ho pozoruji, mám Maxe teď místo televize.

Už jste s manželem Karlem vypozorovali podobu?

Zkoumáme to. Vypadá to, že pusinku má po mě. Je to budulínek. Jinak myslím, že se to všechno pozná až časem.  Hlavní je, že je zdravej. Po těch komplikacích, velkých krizích, kterými jsem si prošla, je to nejdůležitější.

Mluvíš o neplánovaném převozu sanitkou do nemocnice měsíc před termínem porodu?

Všechno jsem si obrátila, přehodnotila. V porodnici jsem byla tři týdny, ležela jsem tam až do porodu. Kartářka mi říkala, že Max bude takový malý Harry Potter. Všechno si naplánoval, vykročil si, trošku jsme ho zastavili, ale pak se to nedalo zadržet. Bylo to velmi dramatické, nemělo to normální průběh. Komplikace byly opravdu veliké. Naštěstí vše dopadlo dobře, Max nemusel po porodu ani do inkubátoru.

Rodila jsi císařským řezem a tvůj manžel Karel byl u porodu. Jaká byla jeho první reakce?

Byla jsem v úplné anestezii, takže Kája viděl Maxe jako první. Prý plakal, což je u takové situace u chlapa naprosto normální.

Měla jsi v porodnici nadstandardní pokoj?

Byla jsem na pokoji s holkou, co porodila hrozně brzy dvojčata a byla hrozně fajn. Chtěli mi dát nadstandard. Nechtěla jsem, nemohla bych být s Maxem a paní by musela jít na jiné patro. Pobyt v porodnici byl pro mě normální očistec. Viděla jsem miminka, co se narodila v 26. týdnu, operovali jim střeva. Když jsem viděla, co všechno se tam odehrává, pořád jsem brečela. Být na svobodě mimo nemocniční zdi je nejvíc. Vůbec si neuvědomujeme, co je to zdraví. Priority mám teď úplně jinde.

Jsi po porodu neuvěřitelně štíhlá. Kolik ti zůstalo nahoře kilogramů?

Měla jsem opravdu před porodem hrozně stresu a projevilo se to i tím, že jsem si po návratu domů stoupla na váhu a jsem v podstatě na své váze před porodem. Mám nahoře asi kilo a půl. Ale ten stres, komplikace, kterými jsem si prošla, nepřeju žádný nastávající mamince. Za to ta kila dole opravdu nestojí.

Neměla jsi kvůli stresu problémy s mlékem?

Taky jsem se bála, ale vše dopadlo skvěle. Druhý den po porodu jsem měla hned mlíčko. Max se zakousnul jako piraňa a držel. Doufám, že budu kojit co nejdéle. Chci pro syna to nejlepší.

Je něco, co tě jako mámu prvorodičku překvapilo?

Překvapilo mě, jak ho miluju. Kamarádky mi říkaly, že vztah se k miminu buduje postupně. Já to mám jinak. Porodila jsem Maxe a nemůžu od něj odcházet. Teď je u něj ségra a už jsem hysterická a těším se, až budu u něj. Ta láska je neskutečná. Jinak všechno zvládám. Koupu, kojím, oblékám. Sestřičky mě všechno naučily, byla jsem pečlivá žačka. Jen ze stříhání nehtíčků mám do budoucna trošku obavy.

Mluvilo se o tom, že máš nasmlouvané chůvy. Kdy tedy nastoupí do práce? 

Včera se k nám chůva, se kterou jsme se na hlídání domluvili, přišla podívat domů. A zase rychle odešla. Zatím jsme ji odvolali. Chci se o Maxe starat sama.