Pozornost k úsvitu života opět obrátil nový objev vědci z Massachusettské univerzity, kteří objevili mikroorganismus rozmnožující se při teplotě 121 stupňů Celsia. Tento současný "rekordman" má metabolismus pracující na základě chemických reakcí sloučenin železa.

Ráj, nebo peklo?

Jediné, co zatím víme o počátcích života jistě, je, že se na naší planetě objevil překvapivě brzy. Zatímco Země vznikla před 4,5 miliardami let, tak nejstarší dosud známá zkamenělina je stará 3,7 miliardy let. Přitom lze předpokládat, že řada ještě starších organismů měla tak křehkou "konstrukci", že se nemohla dochovat.

Ještě před nedávnem převládala hypotéza, že život vznikl v sluncem prohřátých mořských mělčinách s mírnou teplotou, tlakem a dalšími podmínkami připomínajícími ráj. Tehdejší většinový názor také předpokládal, že život vznikl pouze jednou. Obecné podmínky pro jeho další zrod sice trvaly dál (teplota, tlak, přítomnost vhodných látek), jakýkoliv potenciální nový organismus však neměl v konkurenci těch starších žádnou šanci.

Jako nejlepší potvrzení této domněnky se zdá být (a nejspíš také je) jednotný mechanismus zakódování dědičných vlastností každého živého organismu: všechny od nejjednodušší bakterie až po prezidenta Spojených států jsou definovány sledem bází navlečených na dvojité šroubovici kyseliny deoxyribonukleové (DNA). Kdyby život vznikal vícekrát podle stejného schématu, byla by to velmi podivná náhoda.

Později se však ukázalo, že čím primitivnější organismus, tím lépe mu vyhovují podmínky připomínající spíše peklo. Bakterie žijí v horkých pramenech, v chladicí vodě jaderných reaktorů, ve žhavém a jedovatém koktejlu hlubokomořských gejzírů, pod antarktickými ledovci, v naftě a asfaltu, v horkém čediči stovky metrů pod zemským povrchem. Již dříve se také ukázalo, že bakterie, které nedopatřením zůstaly v americké lunární sondě Surveyor 3, tu celkem spokojeně přežily dva a půl roku, než si je vyzvedli astronauti z Apolla 12.

Dvojí kolébka

Většina těchto mikroskopických podivínů ovšem nepatří mezi obyčejné bakterie, které nás občas trápí nemocemi. Ty se sdružují do skupiny Eubacteria, zatímco organismy vyhledávající extrémní podmínky jsou výrazně jednodušší a vědci je zahrnují do skupiny Archea. Pozoruhodné přitom je, že se jim daří nejen v podmínkách velmi krutých, ale i současně velmi odlišných.

Zatímco jedni například žijí v teplé solemi nasycené vodě Mrtvého moře v Izraeli, jiní obývají jezera pohřbená pod několikakilometrovými ledovci Antarktidy.

Navzdory odlišnostem většina biologů soudí, že obě skupiny - Eubacteria i Archea - povstaly před třemi a půl miliardami let z jednoho společného předka, který byl ještě jednodušší a skromnější než dnešní členové skupiny Archea. S odlišným názorem však před časem přišel japonský odborník Yosuke Koga z University od Occupational and Environmental Health v Kitakjúšú. Podle něj totiž každá z těchto skupin představuje jiný druh života zcela odlišného původu.

Odlišnosti ve složení

Koga se svými kolegy podrobil pečlivému zkoumání zástupce obou skupin. Porovnával především složení glycerofosfátů, chemikálií tvořících buněčné membrány, a zjistil, že jsou naprosto odlišné. Glycerofosfáty v membránách skupiny Archea mají levotočivou stavbu, zatímco tento typ molekul ve skupině Eubacteria je pravotočivý. Koga z toho odvozuje, že každá z těchto skupin má odlišný původ - že tedy život na naší planetě vznikl dvakrát.

Jiní biologové jsou ovšem k této odvážné myšlence značně skeptičtí. Například Norman Pace z University of California v Berkeley soudí, že rozdíly ve stavbě buněčných membrán mohly také vzniknout až později, v průběhu nepředstavitelně dlouhého období, kdy se obě skupiny mikroorganismů vyvíjely odděleně.