Challenger rozšířil letku NASA v červenci 1982. Pojmenován byl po britské námořní lodi HMS Challenger, která se plavila Atlantikem a Pacifikem v sedmdesátých letech 19. století. Nositelem tohoto jména byl i lunární modul z Apolla 17. Raketoplán Challenger podnikl devět úspěšných vesmírných misí, během kterých uskutečnil 987 obletů země a ve vesmíru strávil 69 dní. Desátá byla osudnou.

Lidé s nadšením a vzrušením ve tváři přihlíželi 28. ledna 1986 pětadvacátému startu raketoplánu v historii. Rodiny astronautů a třída učitelky Christy McAuliffeové, která byla součástí mise v rámci projektu prezidenta Ronalda Regana Učitel ve vesmíru, sledovaly jak se Challenger po mohutném zážehu motorů pomalu vznáší k nebi. Jejich výraz údivu se však za 73 vteřin změnil v křeč, vyjadřující strach a smutek. Oblohu ozářil výbuch. V tu chvíli si byli lidé na zemi jisti, že tragédii nemohl nikdo přežít. Raketoplán byl rozmetán na tisíce kousků, které padaly na zem téměř hodinu.

Byla ustavena prezidentská komise, která zkoumala příčiny neštěstí. Zjistila, že v noci před osudným startem byla na mysu teplota minus 17 stupňů a že teplota uvnitř motoru poklesla na minus 14 stupňů. Za této situace nebyly nikdy motory testovány. Mráz tak zavinil ztuhnutí gumových těsnicích kroužků kolem motoru, které nebyly schopny v okamžiku zážehu utěsnit spáry mezi jednotlivými jeho částmi. Do spáry vnikly žhavé plyny, které vedly k odtržení pravého motoru, a ten destruoval celý raketoplán. (Důsledkem analýzy byla výroba nového raketoplánu s označením OV-105 Endeavour, která trvala pět let a stála 2,347 miliardy dolarů.)

O tragédii, která na rok zastavila lety raketoplánů, bylo publikováno několik knih. Jednou z nich byla v roce 1997 i kniha Smrt měla jméno Challenger od Tomáře Přibyla. Autor zde vysvětluje proč se letu účastnila učitelka McAulifferová. Měla zahájit tzv. studentské experimenty. Jejich program připravili studenti vysokých škol z celých Spojených států. Desátý let Challengeru byl totiž spojen s novým krokem v kosmickém výzkumu, v rámci programu Učitel ve vesmíru vyhlášeného prezidentem Reaganem v roce 1984 se ho účastnila učitelka vybraná ze 114 kandidátů. Vycházelo se z představy, že lety do vesmíru se mohou stát běžnější záležitostí než dosud a mohou se jich zúčastnit kromě vojáků a dalších odborníků i "laici".

Avšak odborníci měli zcela jiný názor. První Američan ve vesmíru, senátor John Glenn, k tomu tehdy řekl: "Hlavním cílem letů je výzkum, nikoliv dokazování, že takovou cestu můžeme umožnit i pekařům, řezníkům nebo pojišťovacím agentům." Po nehodě Columbie se francouzský astronaut Patrick Baudry nechal slyšet, že Američané měli provoz svých raketoplánů zatavit už po tragické havárii Challengeru. Tyto lodě jsou velmi nebezpečné a navíc nejsou vybaveny žádným záchranným systémem - na rozdíl od ruských vesmírných lodí Sojuz, které mají katapultovací zařízení, tvrdí Baudry.

Výroba Challengeru byla zahájena s plánem vyrobit testovací stroj pod označením STA-099 (STA-structural test article). STA-099 byl dokončen 4. února 1978 a během následujících 11 měsíců "podstoupil" náročné vibrační testy. V lednu 1979 zadala NASA společnosti Rockwell úkol přetvořit STA-099 na raketoplán, který by rozšířil letku o další stroj, s označením OV-099 (OV-orbital vehicle). Transformace byla zahájen v červenci téhož roku.

Po testovací Enterprise následovaly další raketoplány. Prvním byla Columbia - první raketoplán, který vzlétl na oběžnou dráhu Země. Nejstarší článek vesmírné letky byl zničen při havárii 1. února 2003. V průběhu deseti let se vesmírná flotila NASA rozšířila o další čtyři stroje: Challenger, sestrojen 1982, avšak o čtyři roky později zničen při tragické havárii, Discovery, sestrojen 1983, Atlantis, sestrojen 1985, Endeavour, sestrojen 1991 jako náhrada za Challenger.

PŘÍŠTĚ díl 4.: Discovery - loď objevitelů