Minulý Baldachýn vyvolal řadu ohlasů: letecká společnost RyanAir na protest proti trendu, nastolenému Petrou Buzkovou, změnila svému logu ňadra opačným směrem...

... Nelson Mandela se veřejně přihlásil k satanismu...

... a poslanec Bratský mi napsal e-mail.

Až jsem začal mít dojem, že dělám něco špatně. Proboha, věřte mi: já jsem se NIKDY žádného poslance záměrně pobavit nesnažil!

Bratský není sám. Taky mi napsal nejmenovaný chartista. Píše, že jsem rasista, ten chartista. Prý vyráží mu dech, že žertuji o Židech.

Naráží na mou minivzpomínku zabývající se letem s šouletem. A otevírá tím sadu zajímavých otázek: když se člověk octne v situaci plné ortodoxních Židů, může o ní referovat? Kdyby se v mém letadle - například - objevila skupina basketbalistů v nějakých srandovních souvislostech, mohl bych být podezřelý z podněcování "výškové nesnášenlivosti" či schvalování basketbalistického holocaustu?

Původně jsem svou odpověď chartistovi chtěl koncipovat jako rozsáhlé doplnění svého příběhu z letadla. Psal jsem: "Chartisto, to ještě nevíš, že kromě košer šouletu museli mít speciální hudební kanál, na kterém se hrály písně od Šoulet Must Go On až po KoCher. Že během letu pro ně promítali 'Tóra! Tóra! Tóra!' a před ním u dětí velmi oblíbené animované 'A ghetto' a že jsem se nezmínil o tom, že operátorem letu byla společnost Khon Air..." Ale nakonec jsem ten dopis zahodil. Uvědomil jsem si totiž, že Baldachýn po bezmála pěti letech existence dospěl k tomu, že jej začali číst poslanci a chartisti.

A to je vážně alarmující.

KRÁTCE

Noha v puse

Výroční ceny "Noha v puse" jsou udělovány politikům za výroky, jejichž rafinovanost rozšiřuje hranice reality. Letošním vítězem se bohužel stal americký ministr obrany za svou sofistikovanou noetickou - a při nejlepší vůli nepřeložitelnou - studii o úskalích lidského poznání (přijměte přesto, prosím, shovívavě můj neobratný pokus o převod citace:
"Zprávy, které popírají, že se něco stalo, jsou pro mě vždycky zajímavé, protože - jak je známo - existují známá fakta, která známe; věci, o nichž je nám známo, že je známe," (...)
"Víme také, že existují věci, o nichž víme, že je nevíme; jinými slovy: my víme, že existují věci, o kterých nevíme. Ale jsou zde i věci, o kterých je nám neznámo, že je neznáme - o kterých vlastně ani nevíme, že je nevíme."

ale opravdu raději oceňte kouzlo originálu zde. Slovo "bohužel" jsem použil proto, že Rumsfeld odsunul na druhé místo mého osobního favorita - kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera, v jehož pregnantní formulaci: "Manželství homosexuálů je něco, co by mělo být mezi mužem a ženou," nacházím mnohem větší potěšení.

CIA zabila Johna Lennona: The comics!

Soutěž

Není divu, že se snažím dnešní Baldachýn věnovat jen zcela nekontroverzním tématům: vánočním dárkům, výročním cenám a malým dětem. A soutěžím.

Jistě všichni znáte tohoto muže:

Omlouvám se, omylem jsem použil fotografii z alternativního vesmíru, v němž nebyly vynalezeny plastické operace. Myslel jsem tohoto muže.

Ano: objektem naší soutěže bude Michael Jackson. Při pátrání po internetu jsem objevil fotografii, která by si zasloužila nějaký zábavný textový doprovod, ale nic mě nenapadá... takže, kdyby se objevil nějaký vtipný poslanec/chartista.

Ať píše na michaelovidopusy@baldachyn.cz.

Vánoce

Samozřejmě vánoce...

CO BYCH SI PŘÁL K JEŽÍŠKU

Nechci samozřejmě nikomu nic podsouvat, ale myslím, že by se pod stromečkem vždy měly objevit tři typy dárků: a) praktická věc, b) umělecké dílo a taky něco c) pro zábavu.

Myslím, že jednou z a) nejpraktičtějších věcí, které jsem na internetu objevil, jsou tyto digitální sluneční hodiny, "

unikátní spojení uměleckosti a praktična". Vycházejí kolem tří tisíc a než si je koupíte, prohlédněte si videozáznam "Sluneční digitální hodiny v praxi". Nebudete litovat.

b) umělecké dílo se jako dárek vybírá velice obtížně. Jednak byste samozřejmě měli znát a ctít vkus obdarovávaného, na druhou stranu - jak kvůli sobě, tak kvůli němu - musíte vybrat skutečně dílo umělecké. Takové které neklouzá po povrchu, ale jde do hloubky věcí. Je také dobré se poohlédnout po světových galeriích, abyste věděli, co zrovna frčí.

Dobře... jak myslíte: belgický výtvarník Wim Delvoye je už delší dobu populární díky své instalaci "Kloaka (její web je mimochodem velmi zábavný)", která v muzeích obvykle zabírá celé patro a zprostředkovává jejich návštěvníkům pocit potravy postupující lidským zažívacím traktem (nesmím ovšem zapomenout na jeho tetovaná prasata: nejdřív zde a pak... zde). Tato expozice v ženevské galerii Guye Bärtchiho mi byla donedávna neznámá, ale myslím, že bych si tam vybral. Nebýt toho, že Delvoy je skutečně velice drahý výtvarník. Pokud ale někdo z vás zná nějakou sestřičku od rentgenu, může si svého vlastního Delvoye vyrobit sám...

Největší problém jsem při výběru dárku určeného c) ke hře: chtěl jsem totiž koupit nějakou pěknou figurku. Na výběr je jich po světě spousta (vážně spousta). Jednu pěknou jsem už měl v ruce...

Ale hned mi ji vzali.

Propátral jsem celý svět, až pak jsem našel figurky, se kterými by si leckdo mohl užít mnoho srandy. Moc bych je chtěl k Ježíšku, nicméně moc velké naděje si nedělám.

Jednak ani ti, kdo figurky v Gaze objevili, neví přesně, kde se dají koupit a kolik stojí. Ale hlavně: bojím se, co by tomu řekli moji čtenáři, poslanci a chartisti. Leda, že by se mi podařilo je nějak rozptýlit a naučit chodit na jiné stránky.

Ha! Nejvíce rozptylující stránka na internetu! Tak to by je snad mohlo zabavit. A vás taky.

Hezký den.

P. S.