Pohyb mořských hvězdic po dně je tak pomalý, že je mnoho lidí považuje za přisedlého živočicha - podobně jako jsou třeba slávky, ústřice nebo koráli. Ve skutečnosti se posouvají po písku a skalách sice pomalu, ale vytrvale. Právě ve vytrvalosti je největší zbraň těchto dravců. Svou kořist přitom zabíjejí způsobem, před nímž by bledly závistí i ty nejobludnější kosmické stvůry z hollywoodské filmové produkce.

Nenápadné horory

Zdánlivě neohrabané a slepé hvězdice jsou ve skutečnosti obávanými škůdci chovů ústřic a jedlých slávek, protože - podobně jako někteří lidští labužníci - se specializují právě na tyto pochoutky. Na rozdíl od člověka dokáží jejich lastury otevřít bez jakýchkoliv nástrojů. Postup je jednoduchý, ale z hlediska oběti dost hrůzný. Hvězdice obklopí mlže svými rameny a přisaje se k lasturám velkým množstvím malých panožek na jejich spodní straně. Pak začne pomalu táhnout. Zdánlivě nemá šanci na úspěch, protože mlž svírá lastury mnohem větší silou; i člověk bez speciálního nástroje je spíš rozbije než otevře. Slabina měkkýšů však spočívá v tom, že hvězdice je vytrvalejší. Někteří mlži začnou umdlévat již po několika desítkách minut, jiní až po hodinách. Ale hvězdice si ráda počká… Když sevření jen nepatrně povolí, začíná druhé dějství, které v mnohém připomíná filmové horory. Stačí, aby se okraje lastur od sebe oddělily jen na několik málo desetin milimetru a hvězdice dovnitř vsune svůj vychlípitelný žaludek. Ten začne vylučovat trávicí šťávy a oběť spořádá v jejím vlastním úkrytu. Některé druhy hvězdic nekladou vajíčka, ale nechávají vyvíjet mladé jedince ještě uvnitř svého těla. Obvykle při tom vypukne boj na život a na smrt mezi ještě nenarozenými potomky, takže do moře nakonec vyplují jen ti nejsilnější.

Hydraulický živočich

Snad ještě neobvyklejší je pohybový aparát hvězdic a dalších ostnokožců, mezi něž patří. Tito tvorové nepoužívají k pohybu svaly, jako člověk nebo jiná zvířata, ale systém, který se ze všeho nejvíc podobá brzdové soustavě automobilů, nebo jiným hydraulickým zařízením. Přenos síly se totiž děje pomocí kapaliny - v tomto případě nikoliv brzdové, nebo hydraulického oleje, ale zvláštního tzv. coelomového roztoku s vysokým obsahem bílkovin. To však nic nemění na skutečnosti, že hvězdice má skutečnou hydraulickou soustavu. Hydraulika hvězdic se nazývá ambulakrální soustava a tvoří ji množství trubic vedoucích k panožkám a dalším výrůstkům, které se pohybují podle změn tlaku kapaliny. S okolním prostředím je systém spojen madreporovou deskou - pórovitým filtrem, který reguluje vnitřní tlak. V každém rameni hvězdice jsou na spodní straně řady panožek, sloužících k pohybu a lovu. Kromě toho je ale na povrchu také mnoho miniaturních chapadel, jimiž se tvor očišťuje. Jakkoliv to vypadá neohrabaně, jde o systém, který se v průběhu vývoje nepochybně osvědčil. Hvězdice totiž vznikly v pravěkých mořích už před několika stovkami miliónů let a za celou tu nepředstavitelně dlouhou dobu nebylo třeba na jejich konstrukčním schématu nic podstatného měnit. Byly tu dávno před dinosaury a zůstaly i po nich. Příchod člověka na scénu zažily už jako velmi starý druh - a nelze tak docela vyloučit, že budou také lhostejnými svědky jeho odchodu.