Na ploše pětačtyřiceti metrů čtverečních protíná maketu idylické krajiny přes půl kilometru kolejí se dvěma stovkami výhybek. Dvoukolejný hlavní tah, který doplňuje řadu lokálních tratí, křižuje přes čtyřicet vláčků, od moderních souprav až po staré parní lokomotivy. Samozřejmě nechybí nádražní budovy, zastávky, lokomotivní depa, postavičky na perónech a třeba vápencový lom.

"A taky tady máme jednoho grizzlyho," ukazuje jednatel klubu Jiří Baudis na zdejší kuriozitku -medvěda schovaného mezi smrkovou imitací. "Pokud vím, tak je to skutečně nejrozsáhlejší kolejiště v nás. I když se o to občas hádáme s kolegy z Brna," dodává Boudis.

Mašinky řídí počítač

S výstavbou erbovního kolejiště začali plzeňští nadšenci v roce 1986 a o devět let později ho poprvé představili veřejnosti. "Model pak prošel rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Dnes ho vlastně řídí počítač," konstatuje Baudis. I tak se ale provoz kolejiště neobejde bez asistence několika dalších členů klubu, kteří musí zasahovat při zdejších nehodách -vykolejené soupravy zde nejsou zase až tak výjimečnou událostí.

Model se Plzeňáci snaží stále zdokonalovat. "Od poslední výstavy jsme například přidělali úzkorozchodnou trať," říká Boudis, podle něhož tím ale územní expanze končí. "Do budoucna budeme spíše vylepšovat to, co už máme. Více si pohrajeme s krajinou a třeba už jde udělat i to, aby po silnicích jezdila auta," dodává.

Žasnou i maminky

Plzeňský klub železničních modelářů patří k nejstarším v republice, založený byl v roce 1956, a v současné době sdružuje přes třicet lidí. "Nejmladšímu je deset, nejstaršímu bude osmdesát," říká jednatel, k jehož největším přáním patří, aby si pýchu jejich klubu mohla veřejnost prohlížet častěji. "Snad se nám podaří mít alespoň pravidelné víkendy," doufá.

Zájem by podle něj určitě byl. "Chodí nejen děti, ale i spousta rodičů," podotýká Boudis. A žasnou i tatínkové? "Kdyby jenom tatínkové, žasnou i maminky," uzavírá.