Na mistrovství byli zastoupeni hráči všech věkových kategorií, nejčastěji od 20 do 50 let. Účastnili se i dva junioři mezi 11 až 12 lety, kteří se v národním žebříčku umístili kolem 30. místa.

Na rozdíl od kolektivních sportů, kde se fandí a řve, je atmosféra kuličkových turnajů jiná. Hru sleduje dav lidí, ale je u toho hrobové ticho. V takových situacích prý nervy začínají pracovat.

"Třeba ve finále je cítit, že o něco skutečně jde, to nelze ignorovat," popsal Šejba napětí, kdy prý o životním úspěchu může rozhodnout poslední cvrnknutí.

Šéf svazu prý kdysi začal hrát kuličky nejdříve s dětmi. Brzy však hra začala bavit víc dospělé než děti. Přesto vášeň pro kuličky podle Šejby neznamená návrat k dětství, snad kromě úvodních turnajů.

"Prvotní impulzy můžou být různé, ale potom to jsou věci, které má člověk tady uvnitř (ukazuje si na srdce) a těžko se nějak racionálně popisují," dodal. Prý stačí půjčit člověku pár kuliček a pochopí sám. Snad i proto byly na místě k vyzkoušení tréninkové důlky pro diváky.