Článek
„Snad mně to Macocha dovolí a bude ke mně vstřícná,“ řekl doslova před svým lezeckým pokusem v úterý za pět minut dvanáct nevidomý horolezec Honza Říha. Třiatřicetiletý, od dětství nevidomý, vyučený kartáčník má s lezením bohaté zkušenosti, zdolal takové kopce jako je Kilimandžáro či Elbrus, a podle svého vysněného projektu „schody do nebe“ by chtěl postupně pokořit co nejvíce světově známých vrcholů. Přesto neskrýval respekt ani před takovou zdánlivě „bezvýznamnou“ stěnou, jakou byla zhruba osmdesát metrů vysoká část, kterou na Macoše slézal volným stylem lezení.
Nevidomého Jana Říhu v bílém triku, doprovázeli v modrém jako prvolezec ve stěně Pavel Weiser a třetím byl v červeném Jan Bednařík. To že jejich oblečení tvořilo na skále trikoloru zřejmě vůbec nebyla náhoda.
„Ještě že nevidí co má nad sebou a pod sebou,“ komentovali se zatajeným dechem horolezcův výstup početní diváci, prázdninoví návštěvníci Moravského krasu poté, když se dověděli že výstupky pro své prsty a nohy ve skalní stěně hledá v padesátimetrové výšce nad dnem propasti nevidomý sportovec.
Jan Říha ve stěně a Pavkem Weiserem
„Není to vůbec jednoduchá stěna, obtížnost bych tak tipoval na sedm či osm. Nechceme používat žádné nové skoby ani rozpínáky do mezer pokud to nebude nutné, půjde prakticky o styl volného lezení po trase, která je zde již jako lezecká vytvořena od roku 1943,“ uvedl před výstupem prvolezec Pavel Weisser, který Říhu doprovázel spolu s dalším horolezcem Janem Bednaříkem. Říha se na stěně orientoval především podle lana či sluchové navigace, kdy mu úchyty hlásili kolegové podle hodinových ručiček.
Výstup muže, který se živí jako kurýr v prezidentské kanceláři nakonec trval dvě a půl hodiny. „Nejtěžší byla poslední část těsně pod Horním můstkem. Děkuji Macoše, že mně to dovolila,“ prohlásil po výstupu Honza, který vyznává mimo lezení i další sporty a fyzičku si udržuje běháním.