"Chytli mě, vtlačili dovnitř a pak už to šlo ráz na ráz," vzpomíná stará paní. Jeden z mužů jí mrštil na podlahu, což ji "poněkud znervóznělo".

"Podařilo se mi ale znovu se postavit na nohy a pokračovat v boji. Napadlo mě, že v rohu pokoje je můj meč, který tam mám k sebeobraně."

V té chvíli už to vypadalo, že jeden z mužů vzápětí objeví pod polštářem pohovky ukrytou šekovou knížku, a tak se statečná žena rozhodla jednat. Vylákala asi dvacetiletého mladíka do rohu místnosti, chopila se své téměř metr dlouhé zbraně - jež je rodinným dědictvím - a zvolala: "Vypadněte!" Nemusela to opakovat. Muži se zalekli a uprchli bez jakékoliv kořisti.

"No jo, člověk dělá, co může," poznamenala skromně ke svému obdivuhodnému výkonu stará dáma.