Patronkou této knihy o české historii je Miss České republiky 1998 Kateřina Stočesová, která si ji velmi považuje. To, co nestihla ve škole, to se prý dozví tady. Malířka a ilustrátorka Lucie Seifertová má už za sebou řadu ilustrací do časopisů a do více než desítky knih a publikací. Mnoho z nich nejen ilustrovala, ale k obrázkům napsala i humorný text. Mezi ně patří například Pražský hrad a jeho tajemství, Tajemná Praha či Tajemné hrady a zámky království českého. "Mým největším kritikem jsou děti spisovatelky Zuzany Maléřové. Společně s ní jezdí po hradech a zámcích a zjišťují, zda tam strašidla skutečně jsou," směje se ilustrátorka, která pravidelně přispívá svými vtipy do humoristického časopisu, kde s Karlem Vránou používají pseudonym Vrána.

Z muzikanta se stal vydavatelem

Příprava jejího posledního leporela o české historii ji stála šest let práce. A vyplatila se. Stala se jednou z nejprodávanějších knih, takže museli sáhnout k dotisku. Původně "dějiny" vycházely v časopise pro děti na pokračování a Lucie musela úplně změnit formu a předělat je. "Podařilo se mi dodržet velmi šibeniční termín. Fyzicky a psychicky jsem byla téměř úplně na dně, s manželem na rozvod. Ale hrdě jsem to přinesla do nakladatelství. Řekli mi ovšem, že teď mají nějaké finanční problémy a že je jim líto," vzpomíná Lucka.

Tak se stal vydavatel z manžela, muzikanta Petra Prchala, jemuž nikdo neřekne jinak než Pancho. "Navíc přestože se Lucčiny předchozí knížky dobře prodávaly, ona z jejich prodeje dostávala jen minimální peníze," podotýká Pancho. "A co je skvělé na tom být vydavatelem? Vysvětlí vám to spoustu věcí. Třeba jak funguje kultura ekonomicky, což mě předtím vůbec nezajímalo," doplňuje.

První ilustraci udělala Lucie Seifertová ve třech letech k monografii Albrechta Dürera, kterou měl její tatínek velmi rád. "Moc se mi nelíbila. Proto jsem si ji vybarvila podle svých představ. Tehdy mi táta řekl, že bude ze mě nejspíš ilustrátorka. Byla jsem velmi poslušná, tak jsem si to vzala za své," vzpomíná s úsměvem. Po absolvování střední výtvarné školy se dostala na animovaný film na Umělecko-průmyslové škole a zároveň na Akademii výtvarných umění. "Na akademii jsem dávala přihlášku na kresbu, protože mi to připadalo nejbližší k ilustraci. Ale tam si mě přetáhnul, pro mě úplně nesmyslně, pan profesor Sopko," vypráví. "Takže jsem najednou byla na malbě, v situaci, kdy jsem v životě nemalovala obraz, nikdy jsem nedělala nic s olejem."

Nejhorší je stěhovat velká plátna

Malovala na velká plátna. "Vždy, když jsme se někam stěhovali, tak jsem tam musel vynosit obrazy. Naposledy jsem musel oddřít osmdesát obrazů do pátého patra," podotýká s úsměvem na rtech Pancho, který hrál mimo jiné v kapele Sluníčko zpěvačky Lenky Dusilové. Před třemi lety pak vydal svoji sólovou desku ve spolupráci s Vítkem Rottrem. "Teď jsme natočili druhé album." Mezitím nazpíval hudbu k filmu Alice Nellis Výlet. Oba dva umění svého protějšku vnímají spíš citem.

"Lidé se často ptají, proč s Panchem nezpívám. Tohle by mě vůbec nenapadlo," konstatuje výtvarnice Lucie Seifertová. "Když jsem zpívala v souboru, tak mě dávali někam dozadu, aby jim to nekazila," dodává.