Je to poprvé, co jste v České republice?

Poprvé, baby! Poprvé takhle v kasinu v České republice. Můžu zatím říci, že hotel ve kterém bydlím, a lidé, které jsem tu poznal, vše je jednoduše bezvadné. Lidé jsou tu velmi, velmi slušní. Rozhodně by mi nevadilo se sem kdykoliv znovu podívat.

Jste majitelem pěti náramků pro vítěze turnajů série WSOP. Pokukujete po šestém?

A co myslíš ty, baby? Myslíš si, že já zůstanu u pěti? Ne, nikdy nezůstanu u pěti. Kdybych se nechtěl dostat k číslu šest, tak bych se nedostával ani k číslu pět. Minulý rok jsem byl až moc sebejistý, řekl bych až namyšlený. Teď jsem odpočatý. Budu hrát svoji hru a půjdu si pro šestý náramek. Bez šestého totiž není žádný sedmý! A bez sedmého bych nikdy nedohnal Phila Hellmutha (držitel 11 náramků WSOP, pozn. red.).

Takže chcete dohnat Phila Hellmutha?

Samozřejmě, baby! Stále chodí okolo stylem, jako kdyby ho nikdo nikdy nemohl předstihnout. Chápeš, baby? Víš, on je můj člověk. Respektuji jeho hru, jeho osobnost a vše okolo. Chci být ale ten, který ho rozbrečí. Chci být ten, kdo ho dožene. Přeju si přiblížit se k němu a sledovat jeho strach.

Když jste ve Vegas, jak vypadá váš obyčejný den?

Obyčejně si pustím nějaký vietnamský film, hraju si s dítětem, žena mi něco uvaří, jdeme na zahradu a pečujeme o ni. Několikrát už jsem ženu v noci vzbudil jen proto, abych jí řekl, že nám začala kvést nějaká květina. Je to skvěle uklidňující. Nemyslím na poker, myslím na to, jak rychle rostou a jakou budou mít barvu. Když hraješ poker, musíš vnímat čas. Nemládnu. Ale čím více stárnu, tím se stávám nebezpečnějším.

Scotty Nguyen v Praze

Scotty Nguyen v Praze

FOTO: pro Novinky Jana Menšíková

Mnoho vašich pokerových frází z turnajů vstoupilo do dějin pokeru. Jak si to vysvětlujete?

Když něco řeknu, tak tím mnohdy nic nemyslím. Ale pravdou je, že ať řeknu v důležité chvíli cokoliv, vydrží to navěky. Když řeknu: "dorovnej mě a bude konec, baby", tak to za chvíli uvidíš na tričkách. Pokud řeknu: "tohle je no-limit, baby", tak se to za chvíli říká a vysílá všude. Je to svým způsobem skvělý pocit, když něco tobě přirozeného kopírují milióny lidí a milují to.

Ve své kariéře jste měl mnoho vrcholných momentů, ale stejně tak i propadů. Myslíte si, že je možné být konzistentně plusovým hráčem a ani jednou nezbankrotovat?

Zamysli se. Když jsem vyrůstal a začal hrát poker, tak jsem zbankrotoval hned několikrát. Nemohl jsem zaplatit ani za nájem nebo auto. Vyhodili mě z bytu, neměl jsem ani na mléko pro dítě. Bylo to strašné. Poznal jsem, co je úplné dno. Ale jsem ten typ člověka, kterého sedmkrát srazíš k zemi, a on vstane a je připraven vstát i po osmé.

V životě mohu spoléhat jen na sebe. Nikdo v mé rodině nemá peníze, aby mi případně pomohl. Je to těžké hrát konzistentně, ale jde to. Jen si musíte uvědomit, že je to váš hlavní cíl. Musím se uživit a zároveň si plnit své sny. A tím je teď šestý náramek WSOP.

Kolikrát denně řeknete slovo baby a jak jste ho vlastně začal používat?

Víš, baby.. a vidíš to, zase. Lidé se sází, zda to řeknu za den více než tisíckrát či ne...

Začal jste proto, že si nepamatujete jména lidí?

Nepamatuji, odtud to opravdu pochází. Mám přátele z celého světa a jejich jména jsou někdy opravdu dlouhá a těžko zapamatovatelná. A proto jsem skončil u toho: „Ahoj, baby, jak je? Jak se má tvoje žena, tvoje rodina...?" Takhle to začalo.

Dříve jste měl velké problémy s alkoholem a drogami. Můžete teď upřímně prohlásit, že jste ze všeho venku?

Víš, někdy máš tolik peněz, že můžeš dělat úplně všechno, co chceš. Můžeš jít do jakéhokoliv nočního klubu, navštívit všechny nejlepší a nejdražší restaurace nebo odcestovat do jakékoliv země. Pak se začneš nudit. A když se do toho přidá stres z toho, že už na to najednou nemáš, tak přesně tam začíná čas drog.

Ale teď? Udělal by to Scotty znovu? Ne, baby, nepotřebuji to. A co se týče alkoholu, doma si někdy pár piv dám, ale u stolů už mě uvidíš jen s nealkoholickým pivem.

Scotty Nguyen si v Praze zahrál i dva krátké turnaje.

Scotty Nguyen si v Praze zahrál i dva krátké turnaje.

FOTO: pro Novinky Jana Menšíková

Takže už se nebudou opakovat skandály z dřívějška?

Ne, nikdy už se nebude opakovat něco takového, co jsem předvedl na turnaji H.O.R.S.E na WSOP v roce 2008. Tak už se chovat nebudu. Výhra někdy není vše, jde i o to, jak jí docílíš. Musí to být tak, aby si to lidé pamatovali. Ne tak, aby na tebe byli lidé naštvaní.

Není omluvy pro to, jak jsem se choval opilý na tom turnaji. Ale víš co, baby? Hlavní je, že jsem odešel první. S náramkem. Turnaj byl věnován zesnulému Chipu Reesovi, pokerové legendě. Mám doma jeho trofej. To si řekneš, že nezáleží na tom, co lidé říkají. Ale něco jsem si přece uvědomil: výhra není vše.

Kdybyste měl jmenovat své nejlepší přátele z Vegas, kdo by to byl?

Daniel, baby! Daniel Negreanu. To je moje jednička. Dále pak asi Phil Hellmuth. Ale je to složité takhle říci. Víš, mám tolik přátel, že je nemůžu ani spočítat.

Jaké karty nacházíte pod rukou nejraději. Esa?

Tak nejradši mám samozřejmě esa, jako každý. Ale na každém turnaji najdeš mnoho hráčů, které esa přivedla k prohře. Stejně však nic nemá na ten pocit, když pod rukou spatříš pocket rockets (přezdívka pro dvě esa), to je krása. Ale má oblíbená kombinace je desítka a spodek v barvě. Je to neuvěřitelně nebezpečná kombinace a její potenciál je obrovský.

Máte nějaký vzkaz pro české pokerové hráče?

Mnoho českých hráčů, zejména těch mladých, míří v poslední době vzhůru. A já vám říkám: hrajte tak, abyste vyhráli. Nezačněte být ale namyšlení a příliš sebejistí. Když si vyděláte příliš rychle mnoho a nesrovnáte se s tím, budete vypadat špatně. Uvědomte si odkud pocházíte a respektujte to. Respektujte lidi okolo sebe. Respektujte své peníze, respektujte své výhry.

A pamatujte si, když hrajete poker, nesmíte brát při hře nic příliš osobně. Jakmile začnete, nemůžete vyhrát. Chcete totiž pak toho někoho vyřadit tak moc, že vypadnete sami. To je moje poselství.