Po 1. světové válce ohrožovaly popularitu belgických vtípků vtipy o Polácích, ale během Jaltské konference, kde Stalin, Churchill a Roosvelt v roce 1945 rozdělovali svět, se rozhodlo, že vtipy o Belgičanech připadnou západním zemím a vtipy o Polácích Sovětskému svazu," vysvětluje, jak jinak než s nadsázkou, australský novinář Aaron Timms, který život v Belgii poznal na vlastní kůži a jen tak dokazuje, že žertování na belgický účet není vzdálené ani protinožcům.

Jen málokdo však může ve vynalézavosti předčit Francouze a Nizozemce. Ve Francii mají vtipy o severních sousedech zvláštní kategorii označovanou "blague belge", v českém překladu se dá hovořit o "belgické legraci". Obyvatelé země galského kohouta si utahují zejména ze specifického přízvuku francouzštiny v podání frankofonních Belgičanů. Daleko bolavější ovšem pro Belgičany může být skutečnost, že je Francouzi vnímají jako hloupější vlastní já.

"Kolik Belgičanů je třeba k upečení dortu? Celkem 16, jeden z nich peče dort a 15 dalších na něj pokládá lentilky," zní jeden z oblíbených. Samotným Belgičanům nicméně vtipkování Francouzů na jejich účet ani tak nevadí. To se ale nedá říci o jejich sousedech z Nizozemska, které minimálně frankofonní valonská část země považuje často za nafoukané a šetrné. Nizozemci považují Belgičany jak jinak než za hloupé.

"Věděli jste, že belgické ministerstvo dopravy vymyslelo novou značku? Konec kruhového objezdu," baví se Nizozemci na jednom z oblíbených internetových serverů.

Snadný cíl dělá z Belgičanů možná i jejich nepříliš vyvinutý smysl pro humor, většina z tamních vtipů pochází z kategorie "suchých", ale nikdy nedosáhla takové slávy jako v nedaleké Velké Británii. Když televizní stanice CNN hledala nejoblíbenější vtipy v několika zemích světa, v Belgii s přehledem zvítězil jeden poměrně nenáročný z říše zvířat - "Víte k čemu mají kachny na nohách plovací blány? Aby s nimi mohly zašlapat oheň. A víte proč mají sloni ploché nohy? Aby jimi mohli zašlapat hořící kachny".